Článek
Klasické strany ztratily svoje jméno, naplnily ho svým politickým byznysem, ruskými korupčními politickými-ekonomickými vztahy přizpůsobivých oligarchů, kteréžto vztahy komunisti přijali za své a členové Prognostického ústavu při ekonomické a politické transformaci naší společnosti je přetáhli přes Listopad.
Škoda! Tyto strany se snažily držet politického zařazení alespoň narativem, i když praxe poněkud pokulhávala, měly svůj program a zjednodušenou vizi do budoucnosti. Volič byl alespoň trochu orientován. I když touha po majetku a moci zůstává veliká.
A pak vznikaly strany bez politické ideologie a bez vize do budoucnosti, strany dvojí tváře, jednou pro poslaneckou sněmovnu a druhou pro obyčejné voliče. Základním programem je zápas o moc a bitva proti ostatním stranám. Mají kuriózní názvy, které nic neříkají, a strany typu „Pro naše město“ nabízí často bývalé komunisty jako své nové kandidáty. A tak soupis volitelných stran už je na čtyři strany A4 malým písmem.
Polovina našich stran staví na objektivní realitě, ale druhá polovina staví jen na virtuální realitě s volným vztahem k pravdě. Pozoruhodné je, že o podobném problému mluvil Václav Havel již v roce 1965: „Myslím, že naše doba je dobou tvrdého boje mezi dvěma způsoby myšlení: myšlením úhybným a myšlením věcným. Myšlením polovičatým a myšlením důsledným.“ (Citace dle Respekt 41/2026:3) Za desítky let jsme se v úhybném myšlení zdokonalili.
Pravolevé myšlení nám rozmazali již Klaus se Zemanem a dokonal Babiš proklamací ANO za pravicové, aby ostatním stranám vyluxoval pravicové voliče a pak ANO proklamoval za levicové, aby vyluxoval levicové voliče, a aby se utvořila strana pro všechny, jako to měli komunisti. Stejně problematický je přístup konzervativní a progresivní. Tomu většina z nás nerozumí a často tomu nerozumí ani naši politici!
Podobný problém je i pojem demokracie! Ruská hybridní válka usilovala o smíšení pojmů „liberální demokracie“ s občanskými svobodami a „řízená demokracie“ bez občanských svobod, jako to mají v Rusku. Jak se v tom má vyznat obyčejný člověk, když se v tom často nevyznají ani naši politici.
Kdo z nás zná základní principy demokratické dělby moci a základní pilíře demokracie, která předpokládá soustavnou korekci vládnutí pomocí různých neziskových organizací, a zejména nezávislostí veřejnoprávních médií financováním občany přes koncesionářské poplatky?
Jako zvláštní vážné ohrožení demokracie vnímám, pokud kdokoliv chce rušit dobře fungující financování veřejnoprávních médií, aniž by se zajímal o formu financování. To voní ovládnutím veřejnoprávních médií vládnoucí stranou, jako to bylo za komunistů.
Koho mám volit? Svoji volbu opírám o odkaz Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží nenávistí. Nikdy nebudu volit politika, u kterého jsem svobodně poznal, že je lhář. To, že někdo říká o něm, že lže, není pro mne směrodatné!
Předpokladem volby jakéhokoliv politika je, že podněcuje samostatné, svobodné myšlení, dovednost uživit se i bez státního aparátu. Pro mne nevolitelný politik je ten, který pěstuje občanskou nesamostatnost a závislost na státu.
Bez pravdy a úcty k druhému člověku žádná demokracie neexistuje! Proto nevolím politiky, kteří říkají něco jiného mezi sebou, něco jiného v orgánech evropské unie a něco jiného před svými voliči!
Vážený voliči! Máš před sebou těžký úkol volby! Strany pod svými názvy skrývají cokoliv. I postkomunisty s proruskými a oligarchickými korupčními politickými-ekonomickými vztahy.
Pokud dáváš přednost evropskému humanismu před „novým světovým řádem“, řádem síly, moci a pohrdání slabším, který nás připravuje na nesvobodnou podřízenost velmocím, dáváš přednost liberální demokracii s občanskými svobodami!
Vážený voliči, nemáš to jednoduché!
