Článek
Politika a její vykonávání zajišťují možnost optimálního fungování státu. U nás máme parlamentní demokracii, to znamená, že chod země řídí vláda v čele s premiérem cestou zákonodárného sboru zvoleného v parlamentních volbách. Každá demokracie, parlamentní i prezidentská, je postavena na demokratické dělbě moci a jejich vzájemné nezávislosti. Jde o moc exekutivní (vláda a prezident), moc zákonodárnou (dolní sněmovna a senát) a moc soudní.
Pokud má být zachována liberální demokracie, nesmí si jednotlivé demokratické moci navzájem do sebe zasahovat. U nás tato dělba moci se stále utváří a usazuje. Pokud se snažil Václav Klaus ovlivňovat fungování justice výměnou předsedkyně Nejvyššího soudu Ivou Brožovou, moc soudní se proti této ingerenci ubránila.
Když mnohem nechutněji se snažil ovlivňovat soudy Miloš Zeman, soudní moc se ubránila díky morální integritě soudců. Pro ingerenci moci výkonné za prezidentování Miloše Zemana se neudržel na svém postu nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který pečlivě strážil spravedlnost proti zvůli politiků. Podle posledních zkušeností si státní zastupitelé opět nenechají mluvit do své práce.
Morálně integrální Ústavní soud pod předsedou Pavlem Rychetským byl napadán za prezidentování Václava Klause i Miloše Zemana, že se nemístně plete do politiky, protože odmítal vyhovět nespravedlivým a neústavním požadavkům některých politiků a zákulisních sil.
Moc zákonodárnou představuje dolní sněmovna a senát. Zde se tvoří zákony naší země. Ke kvalitní zákonodárné práci je nutná spolupráce politiků vládních stran se stranami opozičními. Tato spolupráce nám dnes zcela chybí!
Proč nespolupracují? Protože někteří politici se vrhli na podivnou destrukční cestu, a tak odmítají spolupracovat. Jde jim jen o totální uchvácení moci bez ohledu na budoucnost státu.
Po druhé světové válce komunisté svým pučem ve svém Vítězném Únoru 1948 uchvátili veškerou moc ve státě pod patronací Stalinových ruských tajných služeb se všemi hrůznými důsledky pro naše občany.
Dnešní doba je velmi podobná poválečné době. Rusové už pár desetiletí vedou nejen u nás hybridní válku. Ta spočívá ve skupování strategických podniků a nemovitostí za korupční peníze ruské šedé ekonomiky, a hlavně jde o desinformační formu hybridní války vytvářející ve státech ruských zájmů (bývalé státy Sovětského svazu a bývalé státy Varšavské smlouvy) alternativní myšlení, kterému podléhá stále více občanů.
Pro nás je zvláště nebezpečné, že některé strany u nás se stávají nositeli tohoto ruského alternativního myšlení určeného k ovládnutí těchto států. Tyto strany se naučily zvláštnímu petrohradskému trollingu zaměňujícímu pravdu za lež a lež za pravdu.
Ten, kdo utváří zákony, je státotvorný, konstruktivní politik. Politikaří ten politik, který pouze usiluje o totální uchvácení moci v zemi a na tvorbě zákonů se odmítá podílet. To je cesta k destrukci země. A přidáme-li rozvratný narativ ruské hybridní války…
Náš prezident Václav Havel dobře znal komunisty i překabátěné postkomunisty. Proto nám tu zachoval vzkaz, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!
