Článek
Nejdůležitější je snad rozdíl mezi demokratickými stranami a stranami autoritativními. Poukázala na to i Miroslava Němcová v Nedělní debatě 18/10-2026. Demokratické strany se vyznačují vnitřní svobodou, ve které kvalita člena závisí na jeho politických dovednostech.
Předsedou demokratické strany se stává nejlepší člen. Ke změně předsedy dochází většinou po volebním debaklu strany. Cílem strany ideálně je liberální demokracie s občanskými svobodami a právní stát.
Předsedou autoritativních stran je neměnný předseda, který je prakticky majitel strany, a členové jsou hodnoceni podle loajality ke svému vůdci. Pravdu má jen předseda, který nemá vyhraněný vztah mezi pravdou a nenávistnou lží. Cílem strany je autoritativní režim. Občanská svoboda se ve straně nepěstuje a mně se to jeví, že ani ve společnosti se s ní ve skutečnosti mnoho nepočítá.
Důsledkem rozdílu mezi demokratickou a autoritativní stranou je především v osobnostním rozvoji členů. Členové demokratických stran většinou v pravdě a úctě k druhému člověku slouží občanům. Členové autoritativních stran většinou mají problematický vztah k pravdě, pravdu má jen předseda, neřeší střet zájmů a slouží sami sobě. Tím vším se kvalita jejich osobnosti rozvíjí obtížněji. Členové demokratických stran vyrůstají v politické osobnosti a státníky. Členové autoritativních stran se proměňují v poslušné loutky.
A jejich voliči spoutaní metodikou ruské hybridní války emocionální vazbou na vůdce, se začínají postupně vracet k normálním racionálním vztahům. Měl jsem obavu, že biologicky znásilnění občané již zůstanou autoritativním stranám věrní až do smrti. Myslím, že se však včas navrací k racionalitě.
Ačkoliv u našich občanů klesá důvěra k politickým stranám a dávají přednost nespolehlivým hnutím, je jisté, že opoziční politici zvítězili nad vládními politiky. Zčásti je to normální, že vládnoucí politici snižují svoje preference, ale tady to vypadá na hlubší změny.
Občané nemají důvěru k politikům, kteří jim lžou, kteří mluví jinak před vládou, jinak před opozicí, jinak v Evropské unii a jinak před námi obyčejnými lidmi. Lidem trochu déle trvalo pochopit, co pro ně znamená nevyřešený konflikt zájmů politika.
Občané větší mírou začínají chápat, že garancí naší státní svrchovanosti v ohrožení ruskou rozpínavostí jednoznačně jsou dobře fungující Evropská unie a obranné společenství Severoatlantické aliance. Proto stranám spolupracujícími s Patrioty pro Evropu, kde jsou také strany financované Kremlem (dle Respektu), nedodává důvěru myslícímu člověku.
Občané konečně začínají vnímat, že planá slova o pomoci Ukrajině při trvání hesla „Ani jeden náboj pro Ukrajinu!“ nepomůže Ukrajině a neuchrání Evropu před ruskou expanzí.
Dosud mne udivovalo, jak člověk pracující v zahraničním obchodě pravidelně vytěžovaný StB, člověk získávající majetek nečestným způsobem, člověk s neurčitým vztahem k ruskému agresivnímu imperialismu, stavějící na ruských korupčních politicko-ekonomických oligarchicko-vůdcovských vztazích a člověk pohrdající obyčejnými lidmi dokáže získat natrvalo tolik svých vyznavačů!
Vždyť jsme byli snad všichni jako synové a dcery Mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského, Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla vychováváni v pravdě a vzájemné lásce!
