Článek
V roce 1918 vznikla naše Československá republika pod vedením prvního prezidenta, profesora Tomáše Garrigue Masaryka jako liberální demokracie s občanskými svobodami a svobodnou soutěží politických stran.
Od roku 1939 do ruku 1989 jsme žili v diktaturách Německa a Sovětského svazu pod Adolfem Hitlerem a Josifem Vyssarionovičem Džugašvili alias Stalinem. V roce 1945 skončil diktát Adolfa Hitlera a začala nová éra. Stalin prostřednictvím komunistů u nás provedl puč a stali jsme se Stalinským satelitem, ve formě ruského neokolonialismu. Jedinou funkční stranou byla KSČ.
V roce 1968 jsme se pokusili o relativní svobodu. Ale ruské tanky zastavili naše snažení. V roce 1989 s ukončením studené války a rozpadu Sovětského svazu jsme se pokusili osvobodit z ruské totality v době, kdy Rusko ovládal Michail Gorbačov.
U nás členové Prognostického ústavu pracujícího pod dohledem KGB (Respekt) prováděli ekonomickou a politickou transformaci po Listopadu, po Sametové revoluci, na které se podílela i tajná policie. O tomto podílu svědčí řada členů tajné policie v čele studentského průvodu 17. listopadu 1989, organizace tohoto studentského průvodu a „mrtvý student Martin Šmíd“, kterého hrál Ludvík Zifčák z Jesenicka.
Došlo k obnovování svobodné plurality politických stran, ale kontinuita stranických názvů často nebyla následována kontinuitou ideologickou. Padesátileté období totality u nás zastavilo politický život a přetrvala jen komunistická ideologie, vstřícnost ke Kremlu a úcta ke kremelské věrchušce.
Již od devadesátých let u nás funguje ruská hybridní válka s utvářením destruktivních stran proti Evropské unii a proti NATO. Tato hybridní válka jednoznačně probíhá v celé Evropě a nejspíš v celém světě, kde má zájem Rusko. (Alvarová: Průmysl lži) Ruská propaganda rozděluje naši společnost na dva antagonistické tábory, které se promítají i do naší politiky. Zájem Ruska byl vyřčen již v devadesátých letech: Návrat osvobozených států bývalého Sovětského svazu a států bývalé Varšavské smlouvy pod vládu kremelské věrchušky. Sny o Veliké Rusi sahající od Lisabonu po Vladivostok zatím neberu vážně.
Ruská propaganda skrze hybridní válku skrze nejnovější psychologické, neurofysiologické a behaviorální poznatky dokáže skrze strach omezit racionalitu člověka, a navíc působí i destruktivně šířením přesvědčení, že politika nemá smysl, že všichni jen lžou a podvádějí, všichni jsou jen egoisté, všichni politici jsou stejně špatní, nemá cenu se bránit nepřátelské agresi, evropský humanismus je zastaralý, protože začíná vědecky ověřený„nový světový řád“, řád síly, moci a podřízení se velmocím.
Tlak ruské propagandy rozděluje naši společnost a má vliv i na rozdělení našich politických stran do dvou skupin. U nás lze rozlišit strany demokratické a strany autoritativní.
Demokratické strany mají vnitřní verbální svobodu a jejich předseda se mění podle svých politických dovedností. Mají svoji ideologii, kterou se snaží více či méně držet. Usilují o liberální demokracii s občanskými svobodami a o právní stát.
V autoritativních stranách má pravdu jen neměnný předseda, který je majitelem strany, který mění stranickou politiku dle populistických našeptávačů, které neznáme. Usilují o autoritativní režim. Jejich vztah k občanským svobodám je dle chování kamarádů Babiše, Orbána a Fica nespolehlivý.
Některé strany si nedělají problém ze střetu zájmů, některé jsou rusofilní, v rusko-ukrajinském konfliktu se staví na stranu agresivního Ruska, některé jsou nacionální až nacistické a bratří se s destruktivními stranami, z nichž některé jsou financované z Kremlu.
Od Listopadu jde o zápas o naši budoucnost, zápas o naši demokracii, zápas o to, zda chceme žít v liberální demokracii s občanskými svobodami nebo v „řízené demokracii“ (terminus technicus Vladimíra Putina) bez občanských svobod. I v tomto nás poznamenává ruská propaganda, která smazává rozdíl mezi liberální a řízenou demokracií, protože podle ní existuje jen demokracie bez přívlastků.
Nyní nám vládnou pouze strany autoritativní, jejichž předseda je majitelem strany a on jediný má vždy pravdu. Taková strana je pro mne netransparentní, protože neznám našeptávače předsedy, podle kterých mění svoje populistické názory. Od autoritativních stran očekávám jen autoritativní režim
Nevím, zda jste to zaznamenali, ale liberální demokracie se rozvíjela jen ve státech, kterými prošlo křesťanství, které se proměnilo v evropský humanismus, i když často šlo jen o křesťanský narativ a praxe byla pouze pragmatická.
Jak postupně opouštíme směřování Ježíšovy lásky, ztrácíme vztah k liberální demokracii a přijímáme staronovou ideologii „nového světového řádu“. Pokud by jí propadli Židé ve svých dějinách, tak bychom o nich již dva tisíce let neslyšeli! Strany, které prosazují „nový světový řád“ připravují společnost na podřízení se velmocím!
Není lepší zápasit o naši liberální demokracii a svoji státní svrchovanost v rámci Evropské unie a obranného společenství Severoatlantické aliance přes veškeré chyby na cestě?
…………………..
Alexander Mitrofanov
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/226411058040911/
