Článek
Tak jsem zase jednou odolal. Snažili se mně vnutit jakýsi satelitní televizní přijímač. Že prý pak budu mít možnost sledovat 120 televizních kanálů. Najednou? A k čemu, prosím vás? Stejně ani jedna z těch televizních stanic nedokáže nahradit posezení a popovídání si s dobrými přáteli. I když jedna z nich se k tomu občas přiblíží…
Mám rád dobré filmy a obyčejné lidské osudy. To na komerčních stanicích stejně neuvidíte. Respektive nějaký dobrý film občas ano. Jenomže… V tom nejemotivnějším okamžiku, kdy třeba hlavnímu hrdinovi právě zemřel někdo velmi blízký, na mě vždycky nečekaně z obrazovky vyskočí zelená příšera, aby mě nutila koupit si zaručeně s největší slevou něco, co opravdu vůbec nepotřebuji. Kdybych měl v takové chvíli před sebou toho, kdo to takhle vymyslel, a čirou náhodou jsem měl právě na rukou boxerské rukavice, ublížení na zdraví by se asi nedalo odvrátit. Přesto, že se považuji za pacifistu. A každý spravedlivý soud by mě musel osvobodit…
Televizní obrazovku považuji za kamaráda a přítele, který mě nejen pobaví, když to zrovna potřebuji, ale občas i poučí, dodá životní moudrost a rozhled, a vyvolá pocit, že na řešení přicházejících trablů a nepříjemností nejsem tak úplně sám. Jak to dokážou přirozeně a lidsky mnohé pořady a cykly České televize, třeba Všechnopárty, Výborná show, 13. komnata, GEN, Neobyčejné životy, Galerie Selfie, Příběhy slavných a mnohé další. Nebo mi připomenou hodnoty, kterých bychom si měli vážit a nosit je s sebou po celý náš život, jako například cyklus Modrá krev. Nebo mi přiblíží místa, kam se už možná sám nepodívám, což činí Toulavá kamera, Objektiv a jiné cestovatelské projekty. Tyto lidsky hodnotné a důležité programy jsou ale k vidění téměř výhradně v České televizi. Žádná komerční stanice, zřejmě už ze své podstaty, na takovéhle obyčejné lidské vidění světa kolem nás prostě „nemá koule“.
Modlou každé komerční stanice je totiž sledovanost. A proto tam můžeme nejčastěji vidět bulvárně zaměřené pořady o celebritách nebo ze všech stran vyumělkované, a s běžným životem většinou nemající nic společného, reality show. Bulvár se totiž štítí jakékoliv pravdivosti a obyčejnosti.
Jdu si pustit televizi, možná tam dnes bude nějaký zajímavý pořad na ČT1 nebo ČT2… Pokud ne, zkusím projít i pár komerčních stanic, jestli někde nevysílají nějaký opravdu zajímavý film. V takovém případě budu muset přežít každých zhruba deset minut desetiminutovou „přestávku na vyčůrání“. A připravit se také na několik „hororových šoků“ během jeho sledování. Snad to přežiju.
Hezký televizní večer, přátelé.
