Článek
Kdo byl Carl Emil Pettersson
Carl Emil Pettersson se narodil v roce 1875 ve Švédsku. Stejně jako mnoho mladých mužů, i jeho lákalo moře, vidina dálek a dobrodružství. A kde jinde tohle všechno najít než u námořnictva. Už v pouhých sedmnácti letech proto vstoupil Carl Emil Pettersson do služeb obchodního loďstva. Představy měl asi jako každý mladý člověk určitě divoké, ani v nejdivočejších snech ho ale nemohlo napadnout, kam ho osud zavane.
V průběhu let plul se Pettersson plavil po všech světových oceánech. Na počátku 20. století jej zavedl do oblasti Bismarckova souostroví (dnešní Papua Nová Guinea), což byla tehdy německá kolonie. V roce 1904 pak pracoval Pettersson jako člen posádky na německé parní lodi Herzog Johan Albrecht, která v tomto regionu zajišťovala zásobování jednotlivých ostrovů. A právě na palubě tohoto plavidla se začal Petterssonův fascinující příběh.
Přežít ztroskotání a být zajat lidojedy
Vánoční svátky roku 1904 připravily pro Carla Petterssona velké drama. Dne 25. prosince se dostala loď Herzog Johan Albrecht dostala do ničivé bouře v Bismarckově moři. Ta se nakonec ukázala být nad síly plavidla a nedaleko ostrova Tabar loď ztroskotala. Pettersson měl štěstí v neštěstí a byl jediným, komu se podařilo katastrofu přežít. Po vyčerpávajícím boji s vlnami byl nakonec mořskými proudy zanesen ke břehům neznámého ostrova. Neznámého pro Petterssona, my víme, že šlo o zmíněný Tabar.
Tichomořské ostrovy v té době stále ještě platily za mimořádně nebezpečné území. Místní obyvatelé totiž zatím neměli s evropskými návštěvníky téměř žádné zkušenosti. Na cizince pohlíželi s krajní nedůvěrou. A co víc, kmeny obývající ostrovy jako byl Tabar navíc stále dodržovaly rituální kanibalismus.
Carl Pettersson, trosečník a posléze král ostrova Tabar.
Pro ztroskotaného švédského námořníka tak vysvobození z mořských vln znamenalo okamžité vystavení další smrtelné hrozbě. Krátce po probuzení na pláži zjistil, že je obklíčený ozbrojenými domorodci. Tomu se říká z deště pod okap. Pettersson však měl štěstí. Jakožto typický potomek vikingů, tedy vysoký, silný a s nepřehlédnutelnýma modrýma očima, upoutal pozornost náčelníka i jeho dcery.
Abychom to uvedli na pravou míru, existují dvě verze příběhů. Podle té první se do Petterssona zamilovala dcera náčelníka a donutila svého otce, aby jí umožnil si ho vzít. Tím se Carl Pettersson stal náčelníkem kmene. Druhá, a přece jen o něco realističtější verze, je sice méně romantická, ale vedla ke stejnému výsledku. Na ostrově Tabar sice žili kanibalové, ale to neznamená, že automaticky snědli každého, koho moře vyplavilo.
Pettersson začal s kmenem žít a postupně se zapojil do všech aktivit kmene. Díky své fyzické konstituci, ale i západním znalostem a dovednostem, se stal pro kmen velmi platným a důležitým. To náčelníka pomalu přesvědčilo, že bude nejlepší volbou coby jeho nástupce. A aby tomu dal „razítko“, oženil jej se svou dcerou. Z trosečníka nad hrobem se tak oficiálně stal král ostrova Tabar. To je slušná kariéra.
Pettersson se svojí ženou v pokročilém věku.
U královského titulu to ale neskončilo. Jako panovník se Pettersson projevil jako vizionářský a spravedlivý. Zavedl efektivní pěstování kokosových palem a zakládal plantáže, což ostrovanům zajistilo stálý zdroj obživy i komoditu pro obchodování s Evropany. Pettersson využil své znalosti západního světa a navázal obchodní kontakty s německými a australskými námořníky. Za kopru, tedy sušenou dužinu kokosových ořechů, získával pro svůj ostrov nářadí, látky a další potřebné zboží. Postupně také vymýtil kanibalismus.
V roce 1921 zasáhla Petterssona osobní tragédie, když jeho žena podlehla nemoci, konkrétně šlo o tzv. horečku omladnic, a král zůstal sám s devíti dětmi. Aby děti zabezpečil a získal pro ně přístup k lepší lékařské péči a vzdělání, odcestoval na čas do Švédska. Tam se seznámil se svojí druhou ženou, která s ním odcestovala zpátky na Tabar.
Po návratu učinil Pettersson další objev. Na jednom z vedlejších ostrovů nalezl bohatá naleziště zlata. To logicky přilákalo pozornost těžařských společností a na dosud izolované ostrovy dorazil moderní svět. Pettersson z těžby finančně profitoval, avšak s příchodem civilizace se postupně měnil i tradiční způsob života, který na ostrově vybudoval.
V pozdějších letech se Petterssonovo zdraví začalo zhoršovat. Trpěl vážnými srdečními problémy, a nakonec ostrov opustil, aby se mohl léčit v Austrálii. V roce 1937 pak Carl Emil Pettersson zemřel na selhání srdce v Sydney ve věku 61 let.
Nakonec ještě zmíníme jednu velkou zajímavost. Podle mnoha literárních historiků posloužil Pettersson jako přímá předloha pro postavu Efraima Dlouhé punčochy, tedy otce slavné Pippi Dlouhé punčochy z knih švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové. Efraim v příběhu vystupuje jako král na tichomořském ostrově Kurrekurredutt. Náhoda? Spíše ne.
