Článek
Rekordní objev
Kromě toho, že svět díky české expedici poznal největší jeskynní termální jezero světa a byl zmapován zbytek rozsáhlého jeskynního komplexu, který se rozkládá na území dvou států, byla objevena také rekordně velká pavučina. Nachází se v jeskyni nazvané Sulfur podle toho, že je v ní velké množství síry.
Pojďme se ale na tuto rekordní pavučinu podívat podrobněji tak, jako to udělali biologové Maďarské univerzity Sapientia v Transylvánii (univerzita svým názvem trochu mate, nachází se totiž v Rumunsku). Právě díky jejich aktuálnímu vědeckému článku nyní o pavučině píše nejeden web. Pavučina zabírá plochu asi 100 metrů čtverečních, představit si to můžeme asi jako polovinu tenisového kurtu. Tahle pavoučí nemovitost nemá o nájemníky rozhodně nouzi.
Biologové spočítali, že na ní žije 111 000 pavouků dvou druhů. Prvním z nich je pokoutník domácí, který je častým hostem i v našich domácnostech. Jedná se o pavouka s tělem, které může dorůst až do délky 13 mm a který má nejraději tmavá místa jako jsou sklepy, nebo právě jeskyně. Pokoutníků bylo na pavučině celkem 69 000. Druhým pavoučím druhem, který se podílel na stavbě této jedinečné pavučiny je pavučinka trnohřbetá. Na pavučině bylo identifikováno 42 000 jedinců tohoto druhu.
Jedinečný ekosystém jeskyně Sulfur
Na tomto pavoučím království je zajímavé to, že zmíněné druhy spolu jinak nespolupracují. Bylo to až extrémní prostředí jeskyně plné síly, které je svedlo dohromady. Začíná se také ukazovat, jak se mu oba pavoučí druhy začínají přizpůsobovat a pomalu se odlišovat od svých příbuzných, kteří žijí mimo jeskyni.
V jeskyni panuje neustálá tma a dalším specifikem jsou již několikrát zmíněné vysoké koncentrace síry. Právě síra stojí na začátku krátkého potravního řetězce, který v jeskyni končí právě u pavouků. Síru využívají ke svému přežití mikrobi, kteří se sami stávají potravou malých mušek, které se líhnout v jeskynních jezírcích. Tyto mušky jsou potom hlavním a vlastně i jediným chodem v pavoučím menu.
Rekordní pavučina nalezená v jeskyni pod hranicí Řecka a Albánie je úžasným výtvorem přírody a ukazuje nám, že příroda má v rukávu stále ještě nespočet překvapení.
