Článek
Skutečná smrt stopařek
V noci z 8. na 9. srpna 1976 se dvěma dvacetiletým studentkám, Vierce a Táně, nepovedlo chytit na nádraží v Trenčíně vlak do Strečna, kterým se potřebovaly přiblížit k Vysokým Tatrám, kam měly namířeno v rámci svého letního výletu. Každý, kdo film Smrt stopařek viděl, moc dobře ví, co následovalo. Obě dívky se rozhodly stopovat.
Nad ránem 9. srpna jim zastavil nákladní vůz, za jehož volantem seděl Miroslav Somora. Tomu bylo 32 let a jednalo se o zkušeného kriminálníka. Ve skutečnosti byl snad ještě horší než filmový Charvát. Doma měl sice manželku a dvě děti, jedním z nich byla tříměsíční dcera, současně byl ale již několikrát odsouzen za krádeže, loupežná přepadení a také znásilnění. Ve svém „životopisu“ měl i útěk z věznice a psychiatrické léčebny. Jen o den dříve, než k němu v Trenčíně nastoupily dvě stopařky, jednu další znásilnil.
Vlastní zločin proběhl jinak, než jak je ztvárněn ve filmu. Obě dívky totiž v kabině nákladního auta usnuly a Somora je obě několikrát udeřil velkým klíčem do hlavy. Následně je ještě ubodal a jednu ze stopařek již jako mrtvou znásilnil. Stejně jako ve filmu se potom rozhodl zbavit se těl na skládce. Zastavil proto u Valašských Klobouk a obě těla tam vyložil a zahrabal pod odpadky.
Dopadení a trest Miroslava Somory
Dalším velkým rozdílem mezi filmem a skutečností byl proces pátrání a dopadení vraha. Zatímco ve filmu se Charvátovi dařilo kriminalistům poměrně dlouho unikat a vše nakonec skončilo dramatickou honičkou s rukojmím v podobě malého chlapce, skutečnost byla mnohem méně dramatická. Místní obyvatelé si totiž všimli podivného náklaďáku, který na skládce parkoval velmi brzo ráno.
Jeden z místních obyvatel si proto po jeho odjezdu přišel místo prohlédnout a objevil mrtvá těla. Kriminalistům potom trvalo jen dva dny, než si spojili popis nákladního vozu s konkrétním jménem Miroslava Somory. Dne 11. srpna si pro něj přišli domů a objevili jej zrovna ve chvíli, kdy čistil kabinu svého vozu od krve.
Při následném výslechu Somora nic nezapíral a s ledovým klidem se ke dvojnásobné vraždě přiznal. Zcela věcně a bez emocí potom popisoval, jak dívky vlastně ani nekřičely a jak do nich bodal ostře nožem. I vzhledem ke své minulosti si vyslechl jednoznačný verdikt soudu: trest smrti. Ten byl vykonán v únoru roku 1979, tedy ve stejném roce, kdy měl premiéru film Smrt stopařek.
Reálná předloha vraha Charváta tedy zemřela. Bohužel se našli tací, kteří se jím asi inspirovali. Další podobný případ se totiž udál v říjnu roku 1985. V tomto případě se oběťmi staly dvě devatenáctileté dívky z městečka Dubí u Teplic. Ty si stopováním chtěly zkrátit cestu na diskotéku, k jejich smůle jim zastavil čtyřiatřicetiletý Miloš Krupička. Ten je zavezl do lesa, kde je znásilnil a posléze zabil. I v tomto případě se jednalo o recidivistu, který byl předtím sedmkrát trestaný. I Krupička byl odsouzen k trestu smrti a popraven byl v roce 1987.
