Článek
Občanská válka v Súdánu
Přiznejme si, že ve chvíli, kdy se řekne občanská válka v Súdánu, většina lidí rezignovaně pokrčí rameny a mávne rukou. Víme, že něco takového existuje, že Súdán je někde v Africe, a že to asi není nic pěkného. Ale proč si kazit den přemýšlením o něčem tak vzdáleném. A navíc, v Africe se přece válčí pořád, tak co…
Kdo u nás ví, o co v téhle válce jde, kdo v ní bojuje a jaké má dopady? Troufneme si říct, že minimum lidí. A přesto se jedná o konflikt obrovského rozsahu. Navíc takový, který si svojí brutalitou nezadá s těmi nejhoršími konflikty v naší historické paměti. Je to svým způsobem nastavené zrcadlo, které ukazuje, jak omezený je náš pohled na světové dění, z nějž vidíme ve skutečnosti vždy jen malý výsek. Ale k věci.
Dobytí Al-Fáširu
Súdán získal nezávislost v roce 1956 a od samého počátku své existence až do dneška nebyl prakticky nikdy schopen fungovat jako standardní stát. Hned po vyhlášení nezávislosti následovala série vojenských převratů a krátkých období civilních vlád. Klíčovou postavou moderních súdánských dějin byl generál Omar al-Bašír, který se dostal k moci vojenským převratem v roce 1989.
V roce 2003 jeho režim velmi ochotně využil arabské milice zvané džandžawíd v boji proti povstalcům. Právě z těchto struktur vznikly tzv. Rychlé podpůrné síly (RSF). Nešlo o nic jiného než o jakousi paralelní armádu pod velením Mohameda Hamdana Dagala, který je znám pod přezdívkou „Hemedti“.
V letech 2018-2019 došlo ale v Súdánu k převratu a Omar al-Bašír byl svržen. Po něm samozřejmě nepřišla prosperita a demokracie, nýbrž brutální boj o moc mezi al-Bašírovým nástupcem a velitelem armády al-Burhanem a zmíněným Dagalem coby velitelem RSF. At to je podstata konflitku, který od té doby v Súdánu zuří. Nejde o ideologickou válku, nýbrž o boj o nadvládu mezi dvěma zločinci ve vojenské uniformě. V některých oblastech, především v provincii Dárfúr má pak konflikt i svoji etnickou dimenzi.
Na podzim minulého roku se těžiště bojů mezi armádními jednotkami a RSF přesunulo právě do Dárfúru, konkrétně k městu al-Fášir. Je poměrně těžké říct, proč právě tam. Město jako takové nemá žádný velký vojenský význam. Zkrátka to asi vyplynulo ze situace a pohybů vojsk. Ať tak či onak ale bylo město v armádním držení obléháno silami RSF plných 18 měsíců a na začátku listopadu 2025 bylo dobyto.
Desítky tisíc uprchlíků před občanskou válkou žijí v táborech, jako je tento.
A teď se dostáváme k tomu nejděsivějšímu. Existují zprávy o tom, že po dobytí města začalo masové vraždění civilního obyvatelstva, hromadné znásilňování i mučení. Nikdo v tuto chvíli neví, kolik přesně obětí v al-Fáširu bylo a je. Na satelitních snímcích byly jasně viditelné obrovské hromady lidských těl a velké masové hroby. Zdá se, jako by se město prakticky vylidnilo. Odhady mluví až o 150 tisících obětech. To je srovnatelné např, se známým masakrem v Nankingu z prosince 1937. Tam se odhady počtu obětí pohybují od 50 000 do 300 000 lidí.
Jedná se tedy o naprosto bezprecedentní tragédii, jeden z nejhorších masakrů, který v Africe od roku 1994 a genocidy ve Rwandě proběhl. Západní společnost o tom buď vůbec neví nebo to z mysli vytěsní. Stejně tak západní politici kromě vyjádření pohoršení a bezzubých výzev k jednání nemohou dělat nic. Evropa má dost svých starostí s ruskou agresí na Ukrajině, sud s prachem zvaný Blízký východ také hrozí výbuchem a atmosféra houstne i u Tchaj-wanu. Súdán tak mimo pozornost západního světa ještě zůstane. Prohlášení Donalda Trumpa o tom, že válku už přece ukončil (stejně jako sedm dalších) by bylo k smíchu, pokud by ovšem nešlo o katastrofu, z níž opravdu běhá mráz po zádech.
