Článek
Holubi jdou do války
Používání holubí pošty pro potřeby armády bylo běžné už ve starověku. Máme o tom doklady z Mezopotámie, Egypta i Říma. Ve velkém spoléhal na opeřené pošťáky také Napoleon. A nutno podotknout, že v záloze si holubí poštu ještě některé armády stále drží a třeba ta americká uvažuje o její obnově. Motivací je samozřejmě příprava na krizový scénář, v němž by vypadla elektronická komunikace.
My si vojenskou holubí poštu spojujeme nejčastěji s první světovou válkou. V ní holubí spojky hrály významnou úlohu. Radiová komunikace mohla být totiž zachycena a dráty zase na bojišti vydržely většinou jen velmi krátce, než je zlikvidovalo dělostřelectvo. Nedílnou součástí všech válčících armád byli proto poštovní holubi. V první světové válce jich bylo nasazeno na půl milionu. A Cher Ami z nich byl nejslavnější.
Kdo byl Cher Ami a co dokázal?
Cher Ami znamená v překladu Drahý přítel a není těžké pochopit, proč holuba právě takto vojáci pojmenovali. Když v roce 1917 vstoupily do války Spojené státy, jejich armáda brzy okopírovala zvyk používat poštovní holuby od svých britských a francouzských spojenců. Jedním z těch, které armáda nakoupila od amerických chovatelů nebo dostala od Britů, byl i Cher Ami.
Cher Ami, nejslavnější poštovní holub první světové války.
Na tomto místě se hodí ujasnit jednu věc. Po určitou dobu se o Cher Ami mluvilo jako o samici. Protože je ale tělo tohoto hrdiny vycpané ve sbírkách slavného muzea The Smithsonian, bylo v moderní době možné provést testy DNA. A ty ukázaly, že šlo o samečka. Ale zpátky do zákopů.
Do akce se Cher Ami dostal už dříve, jeho hvězdná hodina ale nadešla v samém závěru války. Během bojů v oblasti Meuse–Argonne se skupina asi 550 amerických vojáků ocitla odříznuta od vlastních linií, a navíc do ní pálilo vlastní dělostřelectvo. Cher Ami byl poslední holub, kterého vojáci měli. Na nohu mu připevnili vzkaz a vypustili jej do vzduchu.
Holuba ale prakticky okamžitě zasáhla palba a on klesl k zemi. Vojáci to viděli a logicky si mysleli, že je konec. Najednou se ale Cher Ami opět vznesl a letěl směrem k hlavním americkým silám. Dorazil tam s ustřelenou nohou, jedním vystřeleným okem a několika ranami v hrudníku. Zprávu měl naštěstí na zdravé noze a díky tomu mohla být zastavena dělostřelecká palba. Holub Cher Ami tak zachránil 194 vojáků, kteří se nakonec dostali ke svým liniím.
Za svoji statečnost pod palbou dostal holub nejvyšší francouzské vyznamenání a vojáci mu z vděčnosti vyrobili malou protézu místo chybějící nohy. Zbytek života prožil v klidu v holubníku ve Washingtonu. Jak již bylo zmíněno, dnes je jeho vycpané tělo vystaveno v The Smithsonian.
