Článek
Klášter Sant'Ambrogio
Historie kostela Sant'Ambrogio della Massima v Římě se datuje až do doby samotných počátků křesťanství v tomto městě. Již v těchto dobách zde měl být klášter. Pro náš příběh ale není historie kostela s klášterem až tak důležitá. Obyvatelé se střídali, jednou zde žili Benediktíni, jindy jej zase války poničily natolik, že byl opuštěný.
Důležité je, že po napoleonských válkách se sem přestěhovaly františkánské jeptišky, konkrétně komunita, kterou založila v roce 1806 sestra Maria Agnese Firrao. Šlo o fanatickou řeholnici, která nosila na obličeji masku s hřeby obrácenými dovnitř, který jí měly způsobovat bolest coby trest za její hříchy. Tvrdila o sobě i to, že je stigmatik, tedy že si jí samovolně objevují na těle Kristovy rány. Stejně tak se prezentovala jako vizionářka a prohlašovala se za svatou.
Není asi třeba příliš zdůrazňovat, že tohle církev nevidí příliš ráda, tím méně u jeptišek. Do kláštera tedy zamířila inkvizice, provedla vyšetřování a „svatou“ matku představenou rovnou strčila do vězení. Díky tajným zprávám ale Maria Agnese i nadále ovlivňovala vše, co se v klášteře děje. Pomalu ale jistě tam začal vznikat její kult.
Příchod princezny Kathariny
V roce 1859 přišla do kláštera německá šlechtična, princezna Katharina von Hohenzollern–Sigmaringen. Šlo o ženu středního věku a naprosto upřímné víry, pro kterou byl život v klášteře naplněním jejího celoživotního postoje k víře. Netrvalo ale dlouho a poznala, že v klášteře není něco v pořádku.
Klášter měl samozřejmě svoji matku představenou, ta však byla ovládána mladou a krásnou jeptiškou Marii Luisou. Pod její vládou byl v klášteře pěstován kult Marie Agnese Firrao, nedodržovala se řádová pravidla, sama Marie Luisa trávila noci ve společnosti svého zpovědníka, kterého zjevně také ovládala, a mladé nové jeptišky musely po vstupu do kláštera absolvovat lesbický vstupní rituál. Ano, zní to jako scénář hodně pochybného filmu, ale ve skutečnosti se jedná o popis stavu kláštera, který lze nalézt v dobových soudních spisech.
I Marie Luisa o sobě tvrdila, že je svatá. Mluvila o svých vizích, o rozhovorech s Pannou Marií, která jí údajně i psala dopisy (hodně špatnou francouzštinou) nebo jí věnovala pramínek svých vlasů. Samozřejmě se našly i jeptišky, které si chtěly stěžovat nebo protestovaly. Mezi ně patřila i Katharina von Hohenzollern–Sigmaringen.
Katharina von Hohenzollern–Sigmaringen, žena, která odhalila šokující pravdu o římském klášteře Sant'Ambrogio.
Jak to dopadlo?
Její stížnosti celkem očekávatelně nepadly na úrodnou půdu. A co víc, Marie Luisa se ji pokusila otrávit. Katharina pochopila, že jí jde o život. Měla skončit jako řada jeptišek před ní, zavražděná Marií Luisou. Na poslední chvíli napsala svému vlivnému bratranci, biskupovi Gustavu Adolfovi zu Hohenlohe und Schillingfürst. Ten ji z kláštera dostal a za několik týdnů už stála před inkvizičním soudem jako svědek.
Katharina popsala vše, co o dění v klášteře věděla a dala do pohybu vyšetřování, které její výpověď potvrdilo. Marie Luisa strávila dalších 20 let ve vězení, další řádové sestry odešly s nižšími tresty. Případ samozřejmě církev řešila v tichosti a soudní záznamy poté hned putovaly do hlubin vatikánských archivů tak, aby už pokud možno nikdy nespatřily světlo světa…
