Článek
Špaček není motýl
Na začátek musíme trochu uvést na pravou míru ono rčení o motýlím křídle. Je to samozřejmě nadsázka, která se týká spíše matematických rovnic, které meteorologické jevy popisují, nikoliv skutečných efektů mávnutí motýlích křídel. Na druhou stranu nelze zpochybnit, že jakákoliv zdánlivá maličkost může mít nakonec zcela zásadní důsledky. Jeden takový příklad se dotýká rozšíření špačků v celé Severní Americe, které začalo v letech 1890 a 1891.
Co se v oněch letech vlastně stalo? V centru dění byl jeden z členů vyšší třídy v tehdejším New Yorku. Jmenoval se Eugene Schieffelin a vyráběl léky. Dařilo se mu v obchodě, ale také měl i jiné zájmy. Byl totiž členem Americké společnosti pro aklimatizaci. Šlo o spolek, který měl z dnešního pohledu naprosto obskurní cíl. Do Severní Ameriky přivést nejrůznější cizokrajné druhy rostlin a živočichů. Dnes by každého odborníka na ekologii a přírodovědce z takového nápadu okamžitě postihl infarkt, na konci 19. století tomu bylo ale jinak.
Schieffelin ale nebyl jen příznivce vysazování exotických druhů. Byl také velkým milovníkem děl Williama Shakespeara. A tak dostal nápad oboje zkombinovat. Nevědomky tím zadělal na ekologickou katastrofu.
Hejno špačků jde „do akce“.
Vypouštění špačků
Co vedlo členy Americké společnosti pro aklimatizaci k tomu, aby do Ameriky dováželi druhy z celého světa? Byla to zkrátka touha po exotice, záliba v zahradničení nebo nostalgie po původní domovině. Ať tak či onak, legenda praví, že Eugene Schieffelin se rozhodl dovést do Ameriky ptačí druhy, které se vyskytují v Shakespearových hrách. Byly to drozdi, skřivani, hýlové a také špačci.
V roce 1890 Schieffelin vypustil z Central Parku šedesát špačků z Evropy. Za rok to samé udělal se čtyřicítkou dalších. Ze stovky špačků jich více než polovina hned uhynula. Ale několik desítek jich přežilo. A tito špačci začali prosperovat. Nejprve v New Yorku, potom v okolí, pak v celých Spojených státech, v Mexiku i v Kanadě. Dnes jich je v Americe asi 200 milionů.
Problém je, že špačci dokážou být extrémně škodliví. V obřích hejnech likvidují pole obilí či brambor. K tomu navíc přenášejí choroby hospodářských zvířat. Špaček je zkrátka „nejnenáviděnějším ptákem celé Ameriky“. A to všechno kvůli několika desítkám špačků známých ze Shakespeara. I když… tuhle Shakespearovskou legendu, která je mezi lidmi silně zažitá, historici staví spíše na vedlejší kolej.
Ať už vedlo Schieffelina k vypouštění špačků cokoliv, jedná se o příklad toho, jak křehká dokáže být rovnováha v přírodě. A pokud je narušeno, následky bývají nevratné.
