Článek
Co je vlastně bouldering?
Obecně vzato, bouldering je lezení na skále, které je „očesáno“ na ty vůbec nejzákladnější prvky. Zapomeňte na lana a úvazky, tady se používají pouze lezecké boty a pytel křídy. Úkolem je vyřešit krátké, ale záludné boulderingové výzvy spočívající v nacházení cest a sekvencí pohybů. Všechno bude o vaší rovnováze, technice, síle a také o vaší hlavě, resp. především o ní. Kromě fyzického výkonu je totiž bouldering také o přemýšlení – najít správnou sekvenci pohybů často připomíná řešení logické hádanky či hlavolamu. Ne náhodou se boulderingovým trasám říká „problémy“, které je třeba vyřešit.
Zajímavé je, že i když považujeme bouldering většinou za moderní sport plně zapadající do skupiny novodobých „X-sportů“, jeho historie je ve skutečnosti velmi dlouhá. Nepochybně lze říct, že boulderingu se lidé věnovali od počátku věků, protože čas od času museli i naši dávní předci vylézt na skálu, která svými parametry odpovídala těm dnešním olympijským. Nás ale logicky zajímá především bouldering jako sport.
Historie boulderingu
Kořeny sportovního boulderingu sahají do druhé poloviny 19. století, kdy se tehdejší sportovci věnující se lezení po skalách, sháněli po vhodných tréninkových metodách. Přírodní bouldery byly ideálním řešením. Z tréninku se pak postupně stávala samostatná rekreační aktivita. Vzhledem k tomu, že mluvíme o 19. století, asi nepřekvapí, že první příznivci boulderingu se začali objevovat především v Anglii a Francii. Mezi nejoblíbenější místa pro příznivce boulderingu patřily na přelomu 19. a 20. století Fontainebleau ve Francii a Almscliff/Stanage Edge v Británii.
Do moderního hávu se bouldering oblékl v padesátých letech 20. století, kdy Američan John Gill, který je dnes nazýván otcem moderního boulderingu, definoval jeho principy založené na dynamických pohybech, silovém tréninku nebo použití křídy. Není bez zajímavosti, že John Gill byl vzděláním a povoláním matematik, což přesně zapadá do představy moderního boulderingu jakožto aplikované logiky.
V následujících dekádách se potom přidaly další komponenty, bez nichž už si dnes bouldering neumíme představit. Jedná se např. o systém hodnocení obtížnosti, tzv. V-stupnice, nebo třeba bezpečnostní podložky. Stejně tak je dnes lezení po přírodních útvarech stejně časté jako lezení na umělých stěnách. Řada lidí také vnímá bouldering v širším smyslu a zahrnuje pod tento pojem i klasické lezení po skalách. Přesné definice ale nejsou tak důležité, vždycky jde především o krásu tohoto sportu, který se zatím nedostal do stavu, kdy je spíše byznysem tak, jako se to stalo mnohým jiným sportům.
Nejtěžší bouldering světa
V roce 2025 je za nejtěžší bouldering světa považován tzv. Burden of Dreams, v překladu Břemeno snů, v Lappnoru ve Finsku. Jedná se o jediný bouldering opakovaně ohodnocený na zmíněné V-stupnici (není jediná, existují i jiné typy stupnic) jako V17. Finský horolezec Nalle Hukkataival uskutečnil prvovýstup již v roce 2016, stále ale platí, že se jedná o nejobtížnější potvrzený boulderingový „problém“ dneška.
