Článek
Požár rafinerie
Nedaleko za hranicemi, poblíž Českého Těšína, se rozkládala polská rafinérie Czechowice-Dziedzice. Jednalo se o obrovský závod, jehož hlavní část představovaly čtyři obří nádrže, v nichž bylo dohromady až 44 000 tun hořlavin. Dne 26. června 1971 v 19:50 ale udeřil do střechy jedné z nádrží blesk, který následně zapálil výpary v nádrži. Je nutno říct, že na takovou eventualitu měla být rafinérie připravena, avšak většina z potřebných bezpečnostních opatřeních byla nefungující nebo dokonce zcela neexistující.
Místní hasiči byli na místě poměrně brzy, a začali se zásahem. Ten však podle všeho nebyl veden správně. Šlo o to, že hasiči neměli dostatek vozidel, a tudíž ani vody na to, aby mohli požár zlikvidovat. A co hůř, voda se dostávala do nádrží s hořící ropou a logicky se extrémně zahřívala. V jednu hodinu a dvacet minut ráno došlo k vyvření vody, což způsobilo explozi jedné z nádrží. Hořící ropa se rozletěla až do vzdálenosti 250 metrů a zahynulo pod ní celkem 36 lidí. Z velké části se jednalo o hasiče, ale mezi obětmi byli i civilisté, kteří předtím neuposlechli příkazů hasičů a dalších bezpečnostních složek a setrvávali tam, kde neměli co dělat.
Požár v Czechowicích–Dziedzicích patří k nejhorším v polské historii.
Hasiči z ČSSR
Další den byli na místo povoláni i hasiči ze severní Moravy, konkrétně z Ostravy, Opavy, Frýdku-Místku, Karviné a Valašského Meziříčí. Z celkového počtu 196 jednotek jich bylo z Československa čtrnáct. Celkový počet hasičů likvidujících jeden z největších požárů v polské historii byl potom 2423. Těch československých bylo 74 a na místo vyjížděli dokonce několikrát, neboť byli polským velitelem nejprve posláni zpět domů.
V roce 1971 nebyl zásah hasičů v sousední zemi vůbec běžnou věcí a předcházelo mu jednak politické rozhodnutí, jednak nutnost polského policejního doprovodu od hraničního přechodu k místu požáru. Dnes je situace zcela jiná a není neobvyklé, že v příhraničních oblastech jsou české záchranné složky na místě dříve než ty polské, německé, rakouské, či slovenské a naopak. Výjimkou není dokonce ani přeshraniční policejní pronásledování ujíždějícího vozu.
Vraťme se ale do roku 1971. Požár rafinérie trval tři dny, a i po jeho oficiálním uhašení se ještě 1. července vznítila ropa v jedné z nádrží. Tento následný požár likvidovali hasiči několik dalších hodin. Pokud si ale myslíte, že se o nasazení československých hasičů v Polsku ve sdělovacích prostředcích nějak zvlášť mluvilo, jste na omylu. Tehdejší režim tragédii ve spřáteleném Polsku spíše přecházel a příliš se o ní nemluvilo.
