Článek
Harpyje jako démon antického světa
Pojem harpyje se i v řecké mytologii postupně vyvíjel. Nebyly od počátku vnímány výhradně jako ohyzdná monstra. Raní básníci je naopak popisovali jako krásné, dlouhovlasé a okřídlené panny. Měly ztělesňovat vítr a bouři. Jejich jméno pochází z řeckého slova harpazein, což znamená „vyrvat“ nebo „uchvátit“.
V pozdějších dílech už ale získaly tradiční podobu stařen s ptačím tělem, supími křídly, ostrými spáry a zkřivenou tváří. Harpyje byly vnímány jako bytosti, které odlétaly s dušemi zemřelých do podsvětí k bohu Hádovi.Postupně začaly symbolizovat pohromy, hladomor, smrt a sílu přírodních živlů, proti které je člověk zcela bezmocný.
Mohlo by se zdát, že v bájích také harpyje zůstanou. To ale není tak úplně pravda. Když evropští objevitelé a následně i přírodovědci poprvé spatřili v pralesích Amazonie gigantického orla s šedou chocholatou hlavou a chladným, téměř lidským výrazem ve tváři, volba jména byla okamžitá. Pták dostal jméno harpyje pralesní.
Zobrazení harpyje ze 17. století.
Harpyje pralesní
Skutečné harpyje sice nejsou nadpřirozené, jejich fyzické parametry si ale s řeckým mýtem příliš nezadají. Harpyje pralesní patří k největším a nejtěžším dravým ptákům planety. Samice, které bývají výrazně větší než samci, mohou vážit až 9 kilogramů. Harpyje mají poměrně krátká, ale neuvěřitelně široká křídla s rozpětím okolo 2 metrů. Není to samoúčelné, jde o evoluční adaptaci pro manévrování v hustém pralesním podrostu mezi stromy.
Při pohledu zepředu zaujme tvarem obličeje, který připomíná sovu, a korunou z peří na hlavě, kterou v případě vzrušení či hrozby vztyčuje. Právě tyhle charakteristiky dali tomuto dravci jméno harpyje.
To, co dělá z harpyje obávaného predátora, jsou její nohy. Zadní dráp harpyje dosahuje délky až 13 cm, což je srovnatelné s drápy medvěda grizzlyho. Její stisk dokáže vyvinout drtivý tlak, který bez problému láme kosti kořisti. A protože žije v pralese, logicky se nemůže vznášet vysoko na obloze jako jiní orli. Naopak trpělivě sedí hodiny v korunách nejvyšších stromů, pozoruje a naslouchá. Jakmile harpyje zpozoruje pohyb, plachtí mezi větvemi rychlostí přes 80 km/h a zatne do oběti (hlavní potravou harpyje jsou lenochodi a opice) drápy dříve, než si jí vůbec všimne.
Podobně jako antika připisovala mýtickým harpyjím nestvůrné vlastnosti, i jihoamerické domorodé legendy a vyprávění osadníků připisovaly tomuto orlu až démonické schopnosti. Šířily se fámy, že harpyje dokáže unést malé dítě. Tohle ale nikdy nikdo neprokázal a jedná se tak o další legendu. Pověsti jsou zdá se harpyjí plné.
