Článek
Pocitová mapa
Zmíněný výzkum se zaměřoval na Prahu, především pak na oblast čtvrtí Žižkov a Jarov. Závěry a některé trendy ale platí obecně a vyplatí se s nimi seznámit. Tzv. mapy strachu nebo pocitové mapy mají za cíl zkoumání vnímání kriminality a pocitu bezpečí obyvatel. Podstatné je, že nejde o to samé, co představuje mapa skutečného výskytu kriminality.
V následujícím textu budou představeny některé zajímavé výsledky, které jsou velmi pravděpodobně stále platné, ačkoliv byl průzkum proveden již v roce 2012, tedy před třinácti lety. Tyto výsledky se týkají především vnímání strachu různými skupinami obyvatel.
Některé zajímavé výsledky výzkumu
Taková mapa identifikuje místa, která jsou místními obyvateli považována za nebezpečná bez ohledu na to, zda jsou doopravdy spojena se zvýšenou kriminalitou. Strach ze zločinu totiž není nutně závislý na skutečné zkušenosti s kriminalitou, ale je významně ovlivněn médii, sociálními vazbami i určitými charakteristikami daného prostředí.
Je také rozdíl v tom, jak strach vnímají různé skupiny obyvatel. Celkem očekávatelně mezi nejcitlivější skupiny z hlediska vnímání strachu patří starší obyvatelé. Zajímavější ale bylo zjištění, že rozdíl ve vnímání strachu mezi muži a ženami je méně výrazný, než se obecně předpokládá. I když se ženy obecně bojí o něco více, rozdíl není nikterak velký, a i mladí muži strach mají.
Platí také, že většina lidí se ve své čtvrti cítí přes den bezpečně, ale po setmění pocit bezpečí výrazně klesá, v datech z roku 2012 to byl pokles z hodnoty téměř 90 % na přibližně 55 %. To, že se lidé bojí víc v noci než ve dne je ale asi poměrně logické a stěží překvapivé.
Možná nejzajímavějším zjištěním bylo to, že charakter strachu a obav z kriminality je jiný v různých oblastech města. Zjednodušeně je možné říct, že zatímco v centru města se obyvatelé bojí lidí, na sídlištích především míst.
V centrech mají lidé obavy především v souvislosti s výskytem „závadových“ osob, např opilců a narkomanů. Na sídlištích zase vyjadřují strach spíše jako obavy z temných zákoutí, podchodů, míst bez veřejného osvětlení apod.
Zajímavé je, že lidé vnímají některá místa jako nebezpečná i tehdy, kdy tam podle statistik není vysoký výskyt trestné činnosti. Jedná se především o místa, která si svoji špatnou pověst nesou z minulosti jako jistou zátěž.
V případě těchto dat přitom nejde jen o akademický výzkum bez přesahu do reálného světa. Subjektivní vnímání bezpečnosti je komplexní fenomén, který má nevyhnutelně reálný dopad na pohyb obyvatel ve městě, jejich každodenní aktivity a celkovou kvalitu života. I proto již pocitové mapy zařazují městské části do svých rozhodovacích mechanismů.
Zdroje informací: https://geografie.cz/media/pdf/geo_2012117030329.pdf
