Článek
Kvesal chocholatý
Při pohledu na kvesala není těžké pochopit, proč jej starověké civilizace tak obdivovaly. Kvesal chocholatý je vskutku mistrovským dílem přírody. Jeho zbarvení je tak intenzivní, že ve stínu hustého lesního baldachýnu doslova svítí. Hlava, hřbet a křídla kvesala jsou pokryty třpytivým peřím kovově zelené barvy. Peří ale v závislosti na úhlu dopadu světla mění odstíny od zlatavé až po modrou. Kontrast k zelené tvoří potom sytě červené až purpurové břicho.
Během období rozmnožování navíc samcům dorůstají dvě až čtyři extrémně dlouhá pera, která mohou měřit přes 60 centimetrů. To je dvojnásobek délky samotného těla ptáka. Když kvesal letí, tato pera za ním vlají jako elegantní stuhy. Samice tuto ozdobu nemají, aby byly nenápadné v době, kdy sedí na vejcích. Samci ale svým vzhledem rozhodně neupoutali jen samičky, všimli si jich i původní obyvatelé.
Kvesal chocholatý svým vzhledem člověka odjakživa fascinoval.
Přirozeným domovem kvesala jsou horské mlžné lesy v nadmořských výškách od jednoho do tří tisíc metrů. Tento specifický ekosystém, charakteristický neustálou vlhkostí, častými mlhami a stromy porostlými mechem a kapradinami, poskytuje ptákům ideální podmínky pro život. Kvesalové jsou specialisté na koruny stromů, kde tráví většinu svého času a na zem slétají jen zcela výjimečně.
Hlavní složkou jejich potravy jsou plody divokých avokád. V žaludku stráví výživnou dužinu a velké semeno následně vyvrhne. Tímto způsobem kvesal funguje jako klíčový šiřitel semen a doslova zahradník mlžného lesa, bez kterého by se místní flóra nemohla efektivně obnovovat. Svůj jídelníček si občas zpestřuje také hmyzem, drobnými žábami nebo ještěrkami, zejména v období krmení mláďat.
Kvesal jako ztělesnění boha na zemi
Pro předkolumbovské civilizace Střední Ameriky, zejména pro Maye a Aztéky, představoval kvesal chocholatý jednoho z nejposvátnějších tvorů na zemi. Jeho existence byla hluboce protkána s náboženským systémem těchto kultur. Zářivá pera dospělých samců lidé vnímali jako symbol nového života, plodnosti, růstu a jara. Samotný pták byl považován za posla bohů a pozemské vtělení Opeřeného hada, který byl u Mayů znám jako Kukulkan a u Aztéků jako Quetzalcoatl. Kvesala vnímali tito lidí jako opeřeného hada, jistě i díky dlouhým perům vlajícím za letu za kvesalem.
Vzhledem k této posvátnosti podléhalo zacházení s kvesaly přísným zákonům. Zabití tohoto ptáka bylo zločinem, za který hrozil trest smrti. Lovci, kteří měli za úkol získat jeho drahocenné peří, proto používali speciální techniky, jako byly foukačky s hliněnými kuličkami, jimiž ptáka pouze omráčili, případně ho chytali do jemných sítí. Poté, co mu opatrně vytrhli dlouhá ocasní pera, kvesala opět propustili na svobodu.
Získaná pera pak sloužila výhradně k výrobě ceremoniálních oděvů a monumentálních čelenek pro panovníky, nejvyšší kněze a elitní válečníky, přičemž nejznámějším dochovaným artefaktem tohoto druhu je takzvaná Moctezumova čelenka, skládající se ze stovek zářivých per tohoto bájného ptáka.
