Článek
Kdo byl Leedsichthys?
Kolosální obr tohoto jména křižoval druhohorní moře a dodnes fascinuje paleontology svou velikostí, způsobem života i řadou záhad, které kolem něj stále panují. Leedsichthys byl zástupcem vymřelé čeledi Pachycormidae a žil v období zhruba před 165 až 150 miliony let.
Jeho pozůstatky byly a jsou nalézány především v Evropě, konkrétně v dnešní Anglii, Francii a Německu. To napovídá tomu, že Leedsichthys obýval mělké, teplé pravěké mořské pánve. Právě ty totiž pokrývaly velkou část dnešního evropského kontinentu.
Celé vědecké jméno tohoto tvora zní Leedsichthys problematicus, což v sobě nese jak poctu jeho objeviteli, tak i vzpomínku na to, jak nesmírně obtížné bylo sestavit celou jeho kostru. Prvním, kdo objevil fosilie této ryby, byl amatérský paleontolog Alfred Nicholson Leeds, který koncem 19. století vyrážel za vykopávkami v anglickém hrabství Cambridgeshire.
Protože ale měl zpočátku jen fragmenty kostry, pohled na tohoto tvora se v průběhu let několikrát zásadním způsobem měnil. Problém je v tom, že jeho kostra nebyla tvořena pouze pevnou kostní tkání, která se snadno přeměňuje na fosilie, ale z velké části flexibilní chrupavkou. Po smrti se proto těla ryb rozpadala a kosti se míchaly či zcela ztrácely.
Takhle nějak Leedsichtys vypadal.
Jak Leedsichthys vypadal?
Původní odhady tak hovořily o délce až 22 metrů, což by ho stavělo na úroveň největších moderních kytovců. Modernější a střízlivější vědecké studie však jeho délku nejčastěji odhadují na 9 až 16 metrů. I tak to ale znamená, že jeho hmotnost dosahovala 20 až 45 tun. To dělá z Leedsichthyse bezkonkurenčně největší známou rybu, jaká kdy na Zemi žila. Podle trochu bulvárnějšího srovnání byl tedy Leedsichthys stejně dlouhý jako autobus a vážil jako několik dospělých slonů.
Navzdory svým gigantickým rozměrům ale nepředstavoval Leedsichthys pro ostatní mořské živočichy žádnou hrozbu. Byl podobně jako dnešní obří žralok velký nebo keporkak filtrujícím tvorem, který se živil planktonem. V tlamě měl specializované žaberní tyče, které fungovaly jako dokonalé síto a vodu propouštěly ven a drobnou kořist zadržovaly uvnitř. Fungoval tedy stejně jako zmínění dnešní tvorové.
Přesto ale disponoval až čtyřiceti tisíci drobnými zoubky, ty však podle všeho nehrály při příjmu potravy žádnou roli a byly nejspíše pozůstatkem evoluční minulosti jeho předků.
A on sám? Pokud se dožil dospělosti, mohl být víceméně v klidu, neboť byl pro všechny dravce příliš velkým soustem. Mláďata byla ale jistě lákavým soustem pro obávané mořské plazy, jako byli pliosauři, nebo pro velké dravé žraloky.
Největší ryba historie vyhynula pravděpodobně v důsledku změn mořských proudů, které vedly k nedostatku potravy, zvláště ve chvíli, kdy se objevily nové a lépe adaptované druhy.
Zdroje informací: https://www.osel.cz/8284-nejvetsi-ryba-vsech-dob.html
