Článek
Kdo je Luca Parmitano
Luca Parmitano se narodil v roce 1976 a po studiu na univerzitě v Neapoli a službě v italském letectvu se stal v roce 2009 členem skupiny astronautů Evropské kosmické agentury ESA. Ve vesmíru byl zatím dvakrát a celkem v něm strávil bez jedné hodiny 367 dní.
Při svém druhém pobytu ve vesmíru se stal třetím Evropanem, který velel Mezinárodní vesmírné stanici. Letos v létě bylo oznámeno, že je zařazen do posádky letu Artemis III, při němž budou otestovány klíčové komponenty pro přistání na Měsíci plánované pro misi Artemis IV.
Ve svém volném čase se Luca Parmitano rád věnuje snowboardingu či skokům s padákem. Ve vesmíru mu ale paradoxně asi nejvíce pomohla jeho třetí záliba, kterou je potápění. Na první pohled to může znít jako nesmysl, ale Luca Parmitano se mohl v roce 2013 skutečně stát prvním člověkem, který se ve vesmíru utopil. Jak k tomu málem došlo?
Luca Parmitano prožil ve vesmíru opravdu dramatické chvíle.
Drama ve vesmíru
V průběhu svého pobytu na Mezinárodní vesmírné stanici musel Parmitano několikrát vystoupit i do volného vesmíru. Strávil tam mimochodem 33 hodin. V osudný den už byl ve volném vesmíru asi šest hodin, když se stalo něco, na co není žádný astronaut trénován, a co skutečně mohlo skončit katastrofou.
Při pobytu mimo stanici na sobě mají astronauté přetlakový skafandr. Ten lidé z fotografií asi většinou znají. Ne každý ale ví, že jeho součástí je i vrstva obsahující vodu, která funguje jako chladící kapalina regulující teplotu uvnitř skafandru. A právě tady začal Parmitanův problém. Netěsnosti způsobily, že voda začala pronikat do Parmitanovy helmy.
Mohlo by se zdát, že tolik vody, aby naplnila celý skafandr až po helmu, v chladícím systému prostě není. A je to pravda, jenomže voda se ve vesmíru nechová stejně jako na Zemi. Nezačala stékat směrem k nohám. Kuličky vody začaly v helmě poletovat a následně pokrývat tenkou vrstvou pevné povrchy na které narazily. Tím máme na mysli i Parmitanův nos, uši, oči a ústa. Voda navíc vyřadila i komunikační systém.
Parmitano nemohl komunikovat, vody v helmě přibývalo až jí tam bylo asi litr a půl. Astronautův čas se v tu chvíli začal počítat na minuty. Musel se co nejrychleji dostat zpět do útrob stanice. Vzhledem k tomu, že voda pokrývala i jeho oči, musel tak učinit téměř poslepu. Druhý astronaut, který s Parmitanem pracoval ve volném vesmíru, velmi rychle pochopil, co se děje, nemohl ale kolegovi nijak pomoci.
Dramatický příběh má naštěstí happyend. Luca Parmitano se dostal do interiéru stanice včas a mohl si tak helmu konečně sundat. Nechybělo ale málo a mohl si připsat prvenství, o které by rozhodně nestál.
