Článek
Krádež století
Bylo pondělí 21. srpna 1911 a v pařížském Louvru bylo téměř absolutní ticho. Jak by také ne, byl přece zavírací den. V prostoru, kde do té doby visel portrét Mony Lisy od Leonarda da Vinci, zůstaly ale na zdi pouze čtyři prázdné kovové háky. Ani to ale nebylo tak úplně neobvyklé.
Absence obrazu si zpočátku nikdo nevšiml, protože v té době bylo běžné, že se díla ze stěn snímala a odnášela třeba do fotografického ateliéru muzea. Dnešní neprůstřelné sklo a prakticky absolutní nedostupnost ještě tenkrát nebyly logicky aplikovány.
Teprve v úterý ráno, když malíř Louis Béroud přišel vytvořit kopii slavného obrazu, pochopil, že je zle a vyvolal poplach. Vyšetřování pak hned potvrdilo ty nejhorší obavy všech milovníků umění: Mona Lisa byla pryč. Na schodišti se našel pouze vyřezávaný rám a skleněný kryt.
Zloděj zjevně využil slabého zabezpečení muzea, které v té době strážilo jen několik desítek hlídačů pro obrovské prostory. Jak jsme již zmiňovali, dnešní úroveň zabezpečení si tenkrát nikdo neuměl ani představit.
Mona Lisa po nalezení a dopadení pachatele loupeže v roce 1913.
Pátrání po Moně Lise
Pařížská policie okamžitě zahájila rozsáhlé pátrání. Zmizení obrazu plnilo přední stránky novin po celém světě a absurdní divadlo bylo k vidění před Louvrem, kde se tvořily dlouhé fronty lidí, kteří se chodili dívat na prázdné místo na zdi.
Zlodějem byl ve skutečnosti Vincenzo Peruggia, italský řemeslník a malíř pokojů, který v Louvru dříve pracoval na instalaci skleněných krytů na cenné obrazy. Policie měla dokonce k dispozici otisk jeho prstu nalezený na skleněném krytu obrazu, ale protože šlo o otisk levé ruky a policejní databáze v té době evidovala pouze pravé ruce.
Mona Lisa potom strávila následující dva roky ukrytá ve falešném dně kufru v Peruggiově skromném pařížském bytě, stopa zůstala nevyužita. Paradoxně nedaleko Louvru. Opět se ale ukázalo, že u uměleckých děl tohoto typu je jejich krádež tou jednodušší částí…
Dva roky po loupeži, konkrétně v listopadu 1913, se Peruggia rozhodl obraz prodat. Kontaktoval proto florentského obchodníka s uměnímAlfreda Geriho a nabídl mu Mona Lisu s tím, že požadoval 500 000 lir. Vyčíslit cenu Mony Lisy je samozřejmě nemožné, ale tohle opravdu nebyla nijak závratná částka.
Obchodník se každopádně rovnou spojil s ředitelem galerie v Louvru. Společně si domluvili s Peruggiou schůzku v jeho hotelovém pokoji ve Florencii. Jakmile ověřili pravost obrazu podle unikátních prasklin v laku, přivolali policii. Peruggia byl zatčen, aniž by se pokusil o odpor
Je pravda, že Italové zpočátku oslavovali Peruggiu jako vlasteneckého hrdinu, což vedlo k tomu, že dostal velmi mírný trest ve výši pouhých 7 měsíců vězení. Po krátkém turné po italských galeriích byla ale Mona Lisa začátkem roku 1914 se vší slávou vrácena zpět do Louvru. Loupež z ní každopádně udělala nejoblíbenější a nejstřeženější umělecké dílo historie. Svým způsobem tak na loupeži vydělal i Louvre…
