Článek
Vznik ledovce A23
V srpnu roku 1986 začalo docházet na tzv. Filchnerově ledovcovém šelfu v Antarktidě k masivnímu praskání ledového příkrovu. V důsledku přirozeného pohybu ledové masy se od antarktické pevniny oddělil neuvěřitelně rozsáhlý blok ledu. Jeho rozloha byla téměř 4 000 kilometrů čtverečních, to je zhruba tolik, kolik má např. Zlínský kraj. Ledová kra byla tlustá přibližně 400 metrů
Na odtržení ledového masivu bylo zajímavé i to, že se na něm v té době nacházela sovětská výzkumná stanice Družnaja 1. Vzhledem ke změně orientace pak zapadala sněhem a Sovětům, kteří na ní chtěli v říjnu začít novou výzkumnou misi, chvíli trvalo, než ji dokázali lokalizovat. Na ledovec byla potom vyslána výprava, aby zachránila alespoň nějaké vybavení. Tím ale příběh ledovce A23 (někdy také označovaného jako A23a) nekončí.
Ledovec A23 zblízka.
Další osud ledovce A23
Běžný osud antarktických ledovců spočívá v tom, že je mořské proudy a větrné systémy postupně vytlačí na sever do teplejších oblastí Atlantského oceánu, kde se následně začnou rozpouštět. S ledovcem A23 to však bylo trochu složitější.
Jeho podmořská část byla tak hluboká, že hned krátce po odtržení narazila na mělké mořské dno v jižní části Weddellova moře. Ledovec proto doslova „zakotvil“. V této pozici pak vydržel asi 30 let. Zlom nastal kolem roku 2020. Kombinace postupného odtávání spodní vrstvy ledu způsobeného teplejší vodou a eroze způsobené mořskými proudy nakonec snížila hmotnost i ponor ledovce. Ten tak ztratil kontakt s mořským dnem a celý kolos se po 34 letech opět pohnul.
V průběhu let 2022 a 2023 opustil A23 Weddellovo moře a vplul do koridoru známého jako „Ulička ledovců“. V listopadu 2023 se dostal do volných vod Jižního oceánu, čímž upoutal celosvětovou pozornost médií i vědecké komunity.
V roce 2024 uvízl ledovec znovu, tentokrát se to stalo severně od Jižních Orknejí v takzvaném Taylorově sloupci. Jedná se o oceánský vír. Místo toho, aby ledovec pokračoval dál směrem k otevřenému oceánu, začal rotovat na místě. Po několik měsíců vykonával jakýsi pomalý tanec, během něhož udělal desítky kompletních otoček kolem své osy.
V druhé polovině roku 2024 se potom konečně vymanil z oceánského víru a zamířil dál na severovýchod, do teplejších a bouřlivějších vod poblíž ostrova Jižní Georgia. Tam ho potkal osud, kterému neunikne žádný ledovec. Nemáme na mysli nic jiného než rozpad. Teplá voda začala v ledovci vytvářet jeskyně a prázdné prostory. To vedlo ke zhroucení celých velkých částí ledovce a tím k jeho postupnému rozpadu.
Ledovec se rozpadl na několik menších samostatných ker, které se dále drobily na nespočet drobných úlomků. Do začátku roku 2026 se plocha původního giganta zmenšila o více než 95 %. Největší ledová kra na světě přestala existovat. Mimochodem, praskající kusy kry v blízkosti ostrova Jižní Georgia vytvářely riziko pro tamní kolonie tučňáků a tuleňů, kterým mohly blokovat obvyklé trasy při lovu potravy.
A pak, že se na Antarktidě nedějí dramata…
