Článek
Co je ocún jesenní
Ocún jesenní (latinsky Colchicum autumnale) patří k nejvýraznějším, zároveň ale také k nejzrádnějším rostlinám evropské flóry. Jedná se o vytrvalou bylinu s výškou 10 až 40 centimetrů. Podzemní hlíza leží hluboko v půdě a je to orgán, který rostlině umožňuje víceletý cyklus.
Zajímavý je životní cyklus této rostliny, který je do jisté míry obrácený oproti běžnému životnímu cyklu většiny rostlin. Na podzim má rostlina květ, ale bez listů. Až ho čmeláci a pozdní včely opylují, oplodněný semeník potom zimu přečká v hlíze. Na jaře vyrostou listy, které v létě žloutnou a vytvoří se nová hlíza.
Jedovatý ocún
Životní cyklus ale není tou nejzajímavější věcí ze života této rostliny. Ocún jesenní je totiž silně jedovatá rostlina. Její jedovatost patří k největším nejen u nás, ale z celoevropského pohledu. Ocún obsahuje více než dvě desítky různých alkaloidů, přičemž tím nejvýznamnějším a nejnebezpečnějším je tzv. kolchicin.
Kolchicin působí tak, že v buňkách se specificky váže na určitý protein, čímž dokáže zastavit buněčné dělení. Nejvíce postiženy bývají tkáně s vysokou rychlostí obnovy buněk, především pak sliznice trávicího traktu, kostní dřeň či cévy.
Ocún jesenní dokáže podzimní přírodu doslova rozzářit.
Nejvyšší koncentrace jedu se nachází v semenech a hlízách, avšak nebezpečné jsou i květy a listy. Smrtelná dávka pro člověka je asi 5 – 10 miligramů čistého kolchininu, což by reálně znamenalo konzumaci několika semen či necelé hlízy. Rostlina se tímto způsobem brání před spásáním zvířaty.
A z toho plyne i další důležitá věc. Riziko, že člověk zkonzumuje smrtelnou dávku kolchicinu, je minimální. Něco jiného je to ale u domácích zvířat. Ocún představuje značné riziko pro hospodářská zvířata na pastvinách. Toxicita se přitom neztrácí ani usušením. Ve skutečnosti je v této formě ocún nebezpečnější. Zvířata do totiž v čerstvém stavu rozpoznají, v seně ale o poznání hůře. Pro nás je potom podstatné, že pokud kráva nebo koza spase větší množství ocúnu, kolchicin přechází do mléka a tam se pro člověka může stát nebezpečným.
Otrava kolchicinem se navíc vyznačuje zákeřnou prodlevou. Doba mezi požitím a prvními projevy otravy bývá až 6 hodin. Během nich jed proniká do tkání a teprve potom začne působit. Poté se dostaví pálení v ústech a hrdle, obtížné polykání, nevolnost, křečovité bolesti břicha, neovladatelné zvracení a krvavý průjem. Během 24 až 72 hodin dochází k poškození cévního systému, poklesu krevního tlaku, selhávání ledvin a jater a poruchám srážlivosti krve. Smrt nastává nejčastěji mezi 2. a 3. dnem v důsledku kolapsu krevního oběhu a paralýzy dýchání. Protijed přitom neexistuje, je třeba provést výplach žaludku a podává se živočišné uhlí.
Jak je obvyklé, jed lze využít i jako léčivo, jen v jiné koncentraci. První písemné zmínky o tomto využití pocházejí už z doby starověkého Egypta. Také v řecké a arabské medicíně se extrakt z ocúnu používal se k léčení bolesti kloubů. Dnes se kolchinin používá např. v kardiologii, případně při léčbě některých genetických onemocněních. Tak už to v přírodě bývá, stejná látka, která dokáže život vzít, ho umí i zachránit.
