Článek
Drama v oblacích
Letadlo odstartovalo z indonéské Jakarty směrem do australského Perthu. Ke zmíněným problémům došlo ve výšce 11 kilometrů a posádka kapitána Erica Moodyho vůbec netušila, co se děje. Motory nefungovaly a vzdorovaly každému dalšímu pokusu o opětovné nahození. Kromě prapodivných záblesků okolo letadla se kabinou šířil nezvyklý zápach. Kapitán se v tu chvíli rozhodl informovat cestující, a učinil tak dokonale britským způsobem:
„Dámy a pánové, mluví k vám kapitán. Máme malý problém. Všechny čtyři motory se zastavily, děláme vše proto, abychom je nahodili, doufám, že vás to příliš nerozrušilo“
Posádka musela řešit hned několik problémů najednou. S nefunkčními motory přestalo fungovat i tlakování kabiny, bylo proto potřeba klesnou do výšky alespoň 6000 metrů. Piloti věděli, že bez motorů jim zbývá necelých dvacet minut před tím, než narazí na vodní hladinu. Nic na tom ani nezměnil fakt, že letadlo otočili a začali se vracet směrem k Jakartě.
Boj o život
Postup pro opětovné nahození motoru vyzkoušeli snad 50krát a bez úspěchu. Ve výšce asi 4000 metrů však začaly motory po 51. pokusu o nahození postupně pracovat. Situace se sice ještě několikrát zdramatizovala, když letadlem začaly otřásat silné rány a jeden motor hlásil takové přetížení, že bylo nutné jej vypnout.
Letadlo už ale bylo schopno do Jakarty doletět a přistát. Cestující byli tedy zachráněni a nastal čas na to, zjistit, co se vlastně stalo. Na první pohled bylo zřejmé, že letadlo je skutečně hodně poškozené. Trup i motory byly silně odřené a na některých místech lak zcela někde chyběl. V době, kdy už bylo letadlo ve vzduchu totiž explodoval vulkán Galunggung asi 160 km daleko od Jakarty. Letadlo vletělo do oblaků sopečného prachu, který následně ucpal motory. Tření prachu a trupu letadla potom způsobilo výboje známé jako Eliášův oheň. Zápach v kabině taktéž pocházel ze sopečného prachu.
Výbuch vulkánu Galunggung v roce 1982.
Zanesené motory samozřejmě přestaly fungovat, neboť jimi nemohl proudit vzduch. V motoru se prach doslova tavil a vytvářel pevnou strusku. Když letadlo vyletělo z oblaků sopečného prachu, teplota v motorech klesla a struska se začala odlamovat. Tím se postupně obnovila jejich činnost. Lze tak říct, že letadlo a všechny lidi na palubě zachránil klid a vytrvalost pilotů, kteří stále dokola zkoušeli postup pro nahození motorů. Kdyby to po desítkách neúspěšných pokusů vzdali, k nahození motorů by nedošlo a čekalo by je extrémně riskantní přistání na vodní hladině.
