Článek
Piloun: Žralok, nebo rejnok?
Přestože tělo pilouna obecného (někdy je též nazýván mnohozubý) svým tvarem a silným ocasem zřetelně připomíná žraloka, z přírodovědného hlediska patří mezi rejnoky. Klíčovým rozlišovacím znakem jsou totiž jeho žaberní štěrbiny, které se nacházejí na jeho břiše, nikoliv po stranách hlavy jako je tomu u žraloků.
Stejně jako ostatní paryby nemá ani piloun kosti, ale lehkou a pružnou chrupavčitou kostru. Jde ale o tvora úctyhodné velikosti a dospělí jedinci dosahují délky pět až šest metrů. Výjimečně může tato paryba dorůst i přes sedm metrů a dosáhnout hmotnosti okolo 350 kilogramů. Obývá především mělká pobřežní pásma, ale i ústí řek v tropických a subtropických oblastech Atlantiku a Karibiku. Velkou část dne tráví odpočinkem u dna.
Jak je to s jeho motorovou pilou
Dominantou pilouna je jeho ikonický výběžek zvaný rostrum, který zabírá až čtvrtinu celkové délky těla a ze všeho nejvíce připomíná dřevorubecký nástroj. Tento mečovitý výběžek je po stranách osazen 25 až 32 páry ostrých zubů. Nejde však o klasické zuby v tlamě, protože ty má piloun drobné a uložené na spodní straně hlavy pro drcení korýšů a ryb, ale o přeměněné kožní šupiny.
Tato „pila“ neboli rostrum slouží v první řadě jako citlivý detektor pohybu. Jeho povrch je pokryt tisíci malých výběžků, což jsou detektory schopné zaznamenat i ty nejjemnější elektrické impulsy vydávané svaly jiných živočichů. Piloun tak dokáže spolehlivě lokalizovat i kořist zakopanou v písku nebo v temné a kalné vodě. Rostrum zároveň funguje jako účinná útočná zbraň. Při lovu piloun bleskově mává pilou ze strany na stranu, přičemž rány jsou tak prudké, že dokážou kořist omráčit, přeseknout napůl nebo ji usmrtit napíchnutím.
Pilounova pila v celé své kráse.
Fascinující zajímavosti o pilounovi
V roce 2015 vědci odhalili, že samice pilouna obecného jsou schopné takzvané partenogeneze, tedy schopnosti počat potomky bez účasti samce, což je pravděpodobně evoluční reakce na kritický nedostatek partnerů. Zaznamenán byl tento jev i u jiných živočichů, rozhodně ale nejde o nic běžného.
Samice pilouna rodí živá mláďata, která jsou plně vyvinutá s délkou přes půl metru a mají i rostrum. Aby ostré zuby neporanily matku při porodu, jsou mláďata v děloze obalena měkkým rosolovitým obalem, který se krátce po narození ve vodě rozpustí.
Piloun je de-facto o živá fosilie, neboť předchůdci dnešních pilounů brázdili moře už v období křídy před více než 100 miliony let a dnešní podoba pilouna se za desítky milionů let téměř nezměnila.
Na pokraji vyhynutí
Bohužel, právě ona ikonická „pila“ se pro pilouna obecného stala prokletím. V průběhu 20. století klesla jeho světová populace o více než 90 procent a dnes je druh zapsán na Červeném seznamu IUCN jako kriticky ohrožený.
Hlavní hrozbou pro jeho přežití jsou rybolovné sítě, do nichž se rostrum extrémně snadno zamotá a piloun se z nich nedokáže vyprostit. Rostrum navíc bylo po staletí vyhledávanou kuriozitou, dekorací či součástí tradiční medicíny. Velký negativní dopad má také ztráta přirozeného prostředí, zejména mizení mangrovových porostů, které slouží jako bezpečné útočiště pro mladé paryby.
Nezbývá než doufat, že se populace pilounů začne opět zvětšovat.
