Článek
Objev jako ze sci-fi filmu
Během mise Seascape Alaska 5 mělo dálkově ovládané podmořské plavidlo zkoumat korály, houby, ryby a všechny další formy života. Asi 3 500 metrů pod hladinou, tedy v hloubkách bez slunečního světla, s ledově studenou vodou a obrovskými tlaky, narazila ponorka na něco, co upoutalo pozornost operátorů. Šlo o jakousi třpytivou zlatou kouli přilepenou ke skále. Na jedné straně byla v kouli velká díra.
Reakce operátora ponorky mluví za vše: „Něco se pokusilo dostat dovnitř… nebo se dostat ven.“ Bylo to zkrátka něco, co vypadalo jako z nějakého sci-fi filmu. Nechceme samozřejmě sklouznout k bulvárnosti a vidět ve zlaté kouli mimozemského tvora, nic to ale nemění na tom, že záhadnost tohoto objevu je velice lákavá.
Podmořský robot měl možnost odsávat vzorky ze dna, a to také výzkumníci udělali. Jak přitom jeden z nich vtipně poznamenal: „Jen doufám, že když ho píchneme, něco nevyleze“. Vzorek záhadné zlaté koule se tak dostal vědcům do rukou.
Co je koule zač?
Vědci od začátku předpokládali, že zlatá koule je ve skutečnosti vejce. Nemohli ale přijít na to, komu by takové vejce mohlo patřit. Žádné takové vejce nikdo z nich nikdy neviděl. Rozhodně se nejednalo o malé rybí vejce. Mořští živočichové navíc kladou vejce spíše do snůšek a tohle bylo jedno velké. Další teorií byl zatím neznámý druh houby.
Prvotní zkoumání sice ukázalo, že je koule skutečně biologického původu, jinak ale mnoho poznatků nepřineslo. Koule měla masitou strukturu a neměla žádnou vnitřní strukturu. Co to tedy je? Až ve chvíli, kdy budou k dispozici genetické testy, budou se moci vědci posunout vpřed. Vypadá to ale, že půjde o druh podmořského živočicha, který zatím neznáme. Je to zajímavé a lákavé? Jistě. Je to překvapivé? Nikoliv.
Oceánské dno představuje nejméně prozkoumaný prostor naší planety. Přestože tvoří přibližně 70 % zemského povrchu, máme k dispozici pouze dílčí data o jeho topografii, geologii a samozřejmě také biologii. Detailní přímé průzkumy pomocí hlubokomořských ponorek nebo robotů jsou vzácné, neboť jsou komplikované a drahé. Výsledek? V mnoha ohledech víme o povrchu Měsíce nebo Marsu více než o mořském dně.
Tento fakt navíc není pouze akademickým problémem. S rostoucím zájmem o hlubinnou těžbu, budování kabelové infrastruktury nebo ukládání CO₂, je přesné pochopení geologie i ekologie mořského prostředí naprosto zásadní. Bez něho riskujeme nenapravitelné škody na ekosystémech, které jsou mimořádně citlivé.
Zdroje informací:
