Článek
Katastrofa Dakoty OK-WDS
V roce 1950 využili dopravní letoun DC-3 „Dakota“ Československých aerolinií k úspěšnému útěku přes hranice bývalí příslušníci RAF. Letoun, který byl vyroben v roce 1942 a za války sloužil v americkém letectvu, byl nicméně vrácen Československým aeroliniím. Jeho dramatický „životní příběh“ se však definitivně uzavřel dne 12. ledna 1954.
Letadlo mířilo z Prahy do Ostravy a na jeho palubě bylo 14 cestujících a 4 členové posádky. Těmi byli kapitán Jan Housa, druhý pilot Jiří Levý, palubní mechanik Miroslav Häusler a radiotelegrafista Miroslav Kalenda. Toho dne sněžilo, letadla ale normálně létala.
Zmíněná „Dakota“ odstartovala ve 13:55 z dráhy 22 ruzyňského letiště. Již při startu byl ale její osud pravděpodobně zpečetěn. Svědci, kteří mohli start pozorovat, do protokolů i při pozdějším vzpomínání uváděli, že letadlo mělo po startu velmi malou výšku. Letoun se ještě vyhnul komínu, ale poté zavadil křídlem do sloupu elektrického vedení a porazil jej. Na další sloup v řadě se stroj doslova „napíchl“ a ten mu „rozpáral“ celou spodní část trupu. V tu chvíli z letadla dvě osoby vypadly.
Letadlo potom dopadlo na pole u Hostivic, několik desítek metrů se pohybovalo po zemi a poté zastavilo. Svědkům nehody se podařilo z letadla dostat několik lidí, poté ale explodovaly jeho palivové nádrže a dále už nebylo možné se k letadlu přiblížit. Z 18 lidí na palubě jich 13 zemřelo (jednalo se o všechny členy posádky a o devět cestujících) buď na místě nebo později po převozu do nemocnice.
Douglas DC-3 v barvách Československých aerolinií je dnes vystaven v muzeu ve Kbelích. Letoun stejného typu havaroval na poli u Hostivic.
Vyšetřování příčin havárie
Vyšetřování katastrofy u Hostivice poukázalo na to, že na dráze ležela vrstva sněhu o výšce 8-10 cm. To mohlo způsobit, že letoun měl při vzletu menší rychlost než za optimálních podmínek. K tomu ale došlo především v kombinaci s rozhodnutím pilota startovat nikoliv z konce dráhy ale z jedné z křižovatek. Tím si snížil prostor pro nabrání dostatečné rychlosti.
Vyšetřování ovšem ukázalo na celou řadu dalších pochybění a obcházení předpisů, které sice nebyly přímou příčinou nehody, vedly ale ke značnému zpřísnění interní kontroly jak u ČSA, tak v provozu letiště. Jednalo se například o to, že palubní mechanik Häusler se do letadla dostal až těsně před startem, neboť přiletěl zpožděným letem z Berlína, a vůbec nebyl u přebírání letadla. Nedošlo ani k předání protokolu o tzv. ošetření letadla před startem a vůbec nebyla provedena kontrola těžiště letadla. Letadlo nemělo odmrazovací zařízení, takže za daných podmínek vůbec letět nemělo apod.
Do konce své služby u ČSA se letouny typu DC-3 havarovaly ještě dvakrát. Nejprve v prosinci 1954 narazil pilot nákladní Dakoty do kopce při přiblížení na dráhu bratislavského letiště, poté v lednu 1956 podobným způsobem spadlo letadlo ČSA u Popradu.
