Článek
Rys ostrovid a české země
Rys žil v minulosti prakticky na celém území Eurasie, alespoň tedy tam, kde byly lesy. Tyto doby jsou ale dávno pryč, už je proto, že v kontinentu prostě lesy z velké části zmizely. V Evropě žije dnes asi 9 000 – 10 000 rysů (evropskou část Ruska nepočítáme). Oproti původním stavům to není mnoho, na druhou stranu je to o dost více než před nějakými 70 lety, kdy to s rysy vypadalo v Evropě opravdu špatně.
Také v českých zemích byl rys ve středověku hojný, postupně ho ale člověk začal vytlačovat, a nakonec byl u nás kompletně vyhuben. V Čechách byl poslední rys zastřelen v roce 1835, z Moravy potom rysi zmizeli někdy na přelomu 19. a 20. století. Občas se do Beskyd zatoulal nějaký ten jedinec ze Slovenska, to bylo ale všechno.
Zajímavé je, že migraci rysů napomohla druhá světová válka a několik málo jedinců se v Beskydech opět usídlilo. Jenomže myslivci měli v 60. a 70. letech povolen odstřel rysa a došlo k jeho opětovnému vyhubení, tentokrát naprosto absurdnímu a nesmyslnému. Paradoxně pak začal v 80. letech projekt opětovného vysazování rysů do divoké přírody na Šumavě. Ten probíhal jak na československé, tak na bavorské straně.
I koťat rysa ostrovida u nás naštěstí přibývá.
Rys dnes
V dnešní době lze u nás rysy potkat na několika místech. Velké studie výskytu rysa je samozřejmě poměrně náročné dělat a většinou proto máme k dispozici data s určitým zpožděním. Lze ale říct, že populace rysů stále žijí v Beskydech, v Javorníkách (dohromady nižší desítky jedinců) a také na Šumavě, kde se Česko „dělí“ o nějakých 100 – 150 rysů s Rakouskem a Bavorskem. V posledních letech se také množí pozorování z Moravského krasu, i tam lze předpokládat stabilní populaci schopnou rozmnožování.
Rys ostrovid, král našich lesů
V české přírodě hraje rys ostrovid nezastupitelnou roli. Poznáte ho podle jeho typických štětin na uších, krátkého ocasu s černou špičkou a mohutných tlap, které mu v zimě slouží jako jakési sněžnice. Je to samotářský lovec s neuvěřitelně vyvinutým zrakem a sluchem, tak koneckonců dostal svoje jméno. V lese se dokáže pohybovat naprosto tiše a díky svému maskování dokonale splývá s okolním prostředím. To mu dalo další přezdívku: „duch lesa“.
Zahlédnout rysa ve volné přírodě je kvůli jeho plachosti malý zázrak. Jako tzv. vrcholový predátor však pomáhá udržovat zdravou rovnováhu v ekosystému, protože reguluje počty přemnožené srnčí zvěře a vybírá si slabé a nemocné kusy.
Bát se rysa určitě nemusíte. Jde o plaché zvíře, které o kontakt nestojí.
Zůstaneme přáteli?
Rys je stále kriticky ohroženým druhem, jehož populaci u nás ohrožuje zejména nelegální lov a fragmentace krajiny silnicemi. Jakkoliv se k nám rys vrací, tento fakt se nemění. S tím, jak bude rysů přibývat, bude přibývat i jeho střetů s člověkem. Srážky na silnicích a možná i útoky na domácí zvířata. Z vlků toto udělalo pro řadu lidí nepřítele. Doufejme, že rysa nic takového nepotká. Naopak si zaslouží naši ochranu. Především ochrana jeho přirozeného prostředí je proto klíčová nejen pro přežití tohoto nádherného zvířete, ale i pro zdraví našich lesů.
