Článek
Nález v jeskyni Šánidar
Samotná irácká jeskyně Šánidar (v anglickém přepisu Shanidar) má bohatou archeologickou historii. První systematické vykopávky v této lokaci zahájili již v 50. letech 20. století američtí archeologové. V hlubokých vrstvách sedimentů se jim podařilo odkrýt první sérii neandertálských koster.
Na tuto práci navázal nový mezinárodní výzkumný projekt pod vedením archeologů z Univerzity v Cambridge. Pozůstatky jedince Shanidar A byly odkryty v hloubce přes sedm metrů pod jeskynním dnem, uložené v prostoru chráněném masivním skalním blokem a vrstvami jemných nánosů. Právě specifické mikroklima a stabilní prostředí jeskyně umožnily, že se i po 75 tisících letech v takto značné hloubce zachovaly mimořádně křehké kosti v kompletním stavu.
Vražda stará 75 tisíc let?
Klíčovým důkazním materiálem se při výzkumu stala levá lopatka zmíněného jedince Shanidar A. Lopatka je kostí velice tenkou a málokdy se dochová neporušená. Vědci na kosti odhalili téměř dokonale kruhový otvor o průměru 15 milimetrů s drobnými kostními úlomky zatlačenými směrem dovnitř.Zatímco zranění způsobená kamennými či křemencovými hroty zanechávají v kostní tkáni úhelníkové a ploché stopy s prasklinami, hladký kruhový průraz přesně odpovídá nárazu opáleného a zaostřeného dřevěného hrotu oštěpu.
Jeskyně Shanidar v Iráku. Právě zde byly nalezeny pozůstatky neandrtálce známého jako Shanidar A.
A co víc, vědci byli schopni zrekonstruovat dráhu zbraně. Zbraň vnikla do těla oběti v přední části levé strany hrudníku v oblasti pod klíční kostí. Oštěp prošel pod šikmým úhlem shora dolů napříč hrudníkem. Musel následně protrhnout levou plíci a poškodit srdce nebo jeho bezprostřední okolí.Oštěp se zastavil až o zadní stěnu hrudního koše, kde zevnitř prorazil právě onu lopatku. Takto masivní poškození vitálních orgánů vyvolalo rozsáhlé vnitřní krvácení, které vedlo k rychlé smrti.
Logicky se tedy nabízí interpretace, že Shanidar A zemřel v boji nebo při zákeřném útoku jiného neandrtálce, případně příslušníka druhu homo sapiens. Možností je ale vícero. Někteří výzkumníci upozorňují, že mohlo jít např. i o nehodu při lovu. Neandrtálci totiž útočili na velká zvířata oštěpy zblízka. K nehodám občas docházet muselo. Na pozůstatcích Shanidara A je ale nejzajímavější jiná věc.
Shanidar A a péče komunity
Při zkoumání obličeje a chrupu tohoto jedince objevili vědci také stopy po starším a velmi těžkém zranění obličeje. Pokročilé zhojení kosti dokládá, že jedinec toto zranění přežil minimálně o rok či dva. Současně se ale zdá, že deformovaná čelist znemožňovala normální žvýkání tvrdého masa či kořínků. V posledním období života tak byl Shanidar A závislý na pomoci ostatních členů tlupy či lépe řečeno komunity. Ti jej neodvrhli, ale naopak mu pomáhali tím, že mu potravu předžvýkávali nebo jinak připravovali v měkké formě.
Neandrtálci se starali o hendikepované členy své společnosti. A když Shanidar A svému zranění podlehl, byl uložen k odpočinku do jeskyně Šánidar k dalším zesnulým. Opakované návraty tlupy na toto místo pak dokládají vědomé a symbolické pohřbívání mrtvých. Pohled na neandrtálce dnes prostě musí být jiný než v minulosti.
