Článek
Těla i odpadky se stále hromadí
Na pověstné střeše světa se mísí sport, romantika a vznešenost touhy překonávat hranice s krutou realitou. Po horolezeckých trasách míří lidé v touze překonávat hranice možného, současně však vedle nich leží zmrzlá těla horolezců a ohromné množství odpadu všeho druhu.
První expedice mířící na vrchol ležící ve výšce 8848 metrů po sobě nechávaly nejrůznější stopy. Šlo o prázdné kyslíkové láhve, obaly od jídla ale i lidské exkrementy. Je to celkem logické, neboť jiný způsob nakládání s odpady v těchto extrémních podmínkách vlastně ani neexistuje.
Jenomže to, co mělo před sedmdesáti lety na životní prostředí minimální dopad, narostlo dnes do úplně jiných rozměrů. Na vrchol se pokouší dostat tolik lidí, že nepálská vláda musela omezit vydávání povolenek pro výstup. Objem odpadu tak narostl zcela zásadním způsobem a na nejvyšší hoře světa, kterou si většina z vás představuje jako divočinu nedotčenou lidskou aktivitou, se ve skutečnosti nachází desítky a stovky tun odpadu.
Také horolezci, kteří při výstupu či sestupu zahynou, zde zůstávají, protože náročnost snesení byť i jediného těla by bylo nesmírně náročné, nákladné a v neposlední řadě také nebezpečné. Na svazích hory tak dnes leží asi 300 těl mrtvých horolezců. Mnohá z nich dnes slouží jako orientační body. Extrémní chlad a nízký tlak lidská těla konzervují na dlouhé desítky let.
Ukliďme Everest
V posledních letech se nicméně stále častěji objevují snahy Mount Everest i celé jeho okolí pokud možno vyčistit. Nepálská armáda snesla jen za prvních šest měsíců loňského roku na 11 tun odpadků, čtyři zmrzlá těla a jedny kosterní pozůstatky. Jedno z těchto těl patřilo českému horolezci Milanu Sedláčkovi. Ten se nevrátil z výpravy na čtvrtou nejvyšší horu světa Lhoce, která se nachází hned vedle Mount Everestu. Přes vrchol Lhoce vede dokonce jedna z nejpoužívanějších tras pro výstup na Everest.
Milan Sedláček zde zahynul v roce 2012 a od té doby patřilo jeho tělo k těm nejlépe viditelným po celé délce trasy. Vzhledem k tomu, že na jedné ruce chyběla českému horolezci rukavice, zkušení šerpové se na základě toho domnívají, že Sedláček si pravděpodobně rukavici sundal a díky tomu uklouzl na laně. V loňském roce bylo tedy tělo sneseno a důstojně pohřbeno.
Mrtvá těla i odpad představují problém estetický ale také zdravotní. Z lidského biologického odpadu se mohou při tání sněhu dostávat škodlivé bakterie do zdrojů pitné vody v nepálských vesnicích. Odpad má samozřejmě také určitý duchovní význam, pro místní obyvatele jsou hory posvátné a taková to míra znečištění je svým způsobem urážlivá.
Stále přísnější pravidla pro výstupy jdou ruku v ruce s akcemi, které si kladou za cíl odstranit co nejvíce odpadu. Již snesené tuny odpadků jsou ale ve skutečnosti pouhou kapkou v moři, stejně tak nahoře stále zůstávají těla většiny mrtvých horolezců. Milan Sedláček patří k těm, kteří měli to štěstí, že o ně bylo postaráno. Nakonec ještě doplníme, že finanční náklady na snesení jednoho mrtvého těla z Everestu dolů činí v přepočtu téměř jeden milion korun.
Zdroje informací: https://www.bbc.com/news/articles/cq5539lj1pqo
