Článek
Únos letu TWA 847
Označení TWA 847 měl let americké společnosti Trans World Airlines vedoucí z egyptské Káhiry do Los Angeles s mezipřistáními v Aténách, Římě a Bostonu. Na evropské části linky létal třímotorový Boeing 727, přes oceán potom mířil Boeing 747.
Události, které začaly dne 14. června 1985 na rutinním letu mezi Athénami a Římem, se během několika minut proměnily v dramatickou mezinárodní krizi s lidskými oběťmi a dalekosáhlými diplomatickými důsledky. Vše se odehrálo v mimořádně napjatém kontextu libanonské občanské války a rostoucího vlivu šíitských milic podporovaných Íránem. Politika Spojených států na Blízkém východě byla v té době přijímána se značnou nevolí.
Let z Káhiry do Řecka proběhl bez problémů, krátce po startu z Atén do Říma se ale dva ozbrojení muži zmocnili kabiny. Hrozili střelnými zbraněmi a granáty a přinutili posádku změnit kurz. Únosci byli napojeni na libanonské šíitské radikální hnutím Hizballáh. Letadlo mělo přistát v Bejrútu. To bylo samo o sobě problematické, neboť tam tehdy fakticky vládly nejrůznější milice a skutečná centrální státní moc měla jen omezenou kontrolu a možnosti cokoliv kontrolovat a řídit.
Po přistání
Situace na palubě byla napjatá, únosci bili cestující, vyhrožovali popravami a snažili se identifikovat americké i židovské občany. Po přistání v Bejrútu došlo k prvnímu dramatickému vyjednávání, při němž bylo propuštěno několik cestujících výměnou za doplnění paliva.
Letoun následně pokračoval do Alžíru, kde se opět rozběhlajednání mezi únosci, alžírskými úřady a americkou diplomacií. Alžírsko mělo s mediací zkušenosti a v podobných krizích nejednou sehrálo roli při postupném propouštění části rukojmích.
Hlavním požadavkem únosců bylo propuštění šíitských vězňů zadržovaných Izraelem, mezinárodní odsouzení americké politiky a další podobné požadavky. Letadlo se pak znovu vrátilo do Bejrútu, kde únosci přistoupili k brutálnímu činu. Americký námořník Robert Stethem byl surově zbit a následně zastřelen; jeho tělo bylo vyhozeno na letištní plochu. Tento čin měl demonstrovat odhodlání únosců a zvýšit tlak na Spojené státy. Dnes je po něm pojmenován torpédoborec USS Statham.
Zavražděný americký námořník Robert Stethem.
V průběhu dalších dní byli zbývající cestující postupně rozdělováni podle státní příslušnosti. Neameričtí pasažéři byli většinou propouštěni, zatímco Američané a Židé byli drženi jako vysoce hodnotná vyjednávací páka. Část rukojmích byla nakonec přemístěna mimo letadlo do různých objektů v západním Bejrútu, čímž se situace ještě více zkomplikovala.
Přímý vojenský zásah byl vzhledem k roztříštěnosti moci v Libanonu extrémně rizikový, zároveň však bylo politicky obtížné ustoupit požadavkům ozbrojené skupiny. Krize trvala celkem sedmnáct dní. Postupně byli všichni zbývající rukojmí propuštěni, ovšem za cenu toho, že byli propouštěni vězni z izraelských a také řeckých věznic. Ihned poté, co drama s únosem skončilo, bylo navíc z izraelských věznic propuštěno dalších 700 příslušníků šíitských vězňů. Oficiálně byla spojitost s únosem izraelskými úřady dementována, přímo se ale nabízí.
Únos ukázal, jak efektivní může být kombinace mediálního tlaku v době televizní éry. Obraz vyděšených cestujících a ozbrojených teroristů obletěl svět a výrazně zesílil tlak na vlády USA nebo Izraele.
Je smutnou pravdou, že se ve skutečnosti žádný Chuck Norris neobjevil a teroristům neukázal, zač je toho loket. Jediným odsouzeným je v případě tohoto únosu letadla jistý Mohammed Ali Hamadei. Ten byl v roce 1987 zatčen v Západním Německu a odsouzen na doživotí. Ostatní únosci se trestu vyhnuli.
