Článek
Tisíce let staré bakterie
To nejdůležitější, co dává základ našim obavám, ale současně i jistým nadějím, je objev rumunských vědců. Biologové totiž objevili v hlubokém ledovci pět tisíc let starý kmen bakterie, který v sobě nese desítky genů zajišťujících odolnost vůči současným antibiotikům.
Tým vědců z Ústavu biologie Rumunské akademie věd se zaměřil na podzemní ledovou jeskyni Scărișoara v západním Rumunsku. V tomto unikátním přírodním archivu vědci vyvrtali 25 metrů hluboké ledové jádro, jehož stáří dosahuje zhruba 5 tisíc let.
Uvnitř ledu narazili na živé kolonie bakterií s výrazným oranžovým a růžovým zbarvením. Šlo o kmen, který patří do rodu Psychrobacter. Tyto mikroorganismy ale nebyly pouhými fosiliemi, po roztání ledu se ukázalo, že jsou schopny znovu ožít. To není úplná novinka, víme, že bakterie mohou ve vhodných podmínkách skutečně přežívat v jakési hibernaci takto dlouhou dobu.
Vědci poté zanalyzovali genom této pravěké bakterie. Kromě 45 genů uzpůsobených pro přežití v extrémním chladu a mrazu objevili také řadu genů spojených s rezistencí vůči antibiotikům. Izolovaný kmen byl v laboratoři prokazatelně imunní vůči deseti v současnosti běžně používaným antibiotikům. Jak je možné, že je pravěká bakterie odolná vůči moderním antibiotikům?
Může pro nás tání permafrostu znamenat riziko?
Odolnost pravěkých bakterií
Vysvětlení zdánlivé záhady naštěstí není příliš složité. To, které dnes označujeme jako „moderní antibiotika“, nejsou lidské vynálezy v pravém slova smyslu. Jde o chemické látky, které nejrůznější půdní bakterie či houby využívají při vzájemných soubojích o životní prostor.
Lidstvo tyto látky našlo a začalo je samo využívat, nejedná se ale o vynález v pravém smyslu. Je proto zcela logické, že proti těmto zbraním existuje v přírodě už dávno vyvinutá obrana. A tím se dostáváme k dnešní antibiotické rezistenci. Bakterie odolnost proti antibiotikům nezískávají, člověk ji v nich jen „probudil“ a ona se opět stává významnou a efektivní tak jako v době, kdy ji ta která bakterie potřebovala v minulosti více. Nadužíváním antibiotik také odstraňujeme „konkurenci“ bakteriím s vyvinutou odolností, protože likvidujeme ty, které odolnost nemají.
Znamená to riziko?
Nabízí se logická otázka: s tím, jak v důsledku globálních změn roztávají vrstvy tzv. permafrostu, existuje riziko, že dojde k uvolnění těchto hibernujících bakterií. Mohou způsobit globální epidemie?
Odpověď zní: ano, mohou. Je ale třeba dodat, že jde o možnost spíše teoretickou, alespoň z hlediska globální pandemie. Izolované případy už se skutečně objevily. V roce 2016 způsobil neobvykle teplý letní den tání hlubokého permafrostu na poloostrově Jamal na Sibiři. Roztála půda, v níž byla před desítkami let zakopána zvířata uhynulá na antrax. Bakterie se uvolnily do okolí, nakazily stáda sobů a následně i několik lidí.
Pravěké bakterie spící ve zmrzlé půdě jsou ale přizpůsobeny životu v chladu, tmě a nedostatku živin. Moderní podmínky pro ně představují spíše nepřátelské prostředí, ve kterém nemusí být schopny dlouhodobě přežít ani se množit. Dnešní bakterie nad nimi budou mít výhodu, jsou lépe adaptované na současné složení půdy a staronové vetřelce by pravděpodobně rychle vyhubily.
Naopak, schopnosti pravěkých bakterií mohou dnešním vědcům pomoci pochopit vývoj rezistencí a lépe tak navrhovat nová antibiotika. Přesto ale riziko nelze zcela vyloučit. Doufejme však, že žádný katastrofický scénář nehrozí.
