Článek
James a Jack
Ústředními postavami tohoto příběhu byli železniční signalista James Wide a jeho věrný přítel a pomocník, pavián jménem Jack. Ale postupujme popořádku a začněme u Jamese. James Wide byl železničář, kterému se přezdívalo „Jumper“, tedy „Skokan“. Byl to odkaz na jeho poněkud lehkomyslnou zálibu v přeskakování mezi vagóny jedoucího vlaku.
Zábava se mu vymstila v roce 1877, kdy při jednom ze svých kousků nešťastně uklouzl a spadl přímo pod kola rozjetého vlaku. Nehoda ho připravila o obě nohy pod koleny. Přestože si sám vyrobil protézy z dřevěných kolíků a speciální kolečkový vozík, vykonávání náročné práce železničního signalisty pro něj bylo fyzicky extrémně vyčerpávající. Reálně mu proto hrozila ztráta zaměstnání, což by pro něj znamenalo odsouzení k životu v chudobě.
V roce 1881 byl James na trhu ve městě Uitenhage. To, co tam spatřil, ho okamžitě zaujalo. Mladý pavián tam s překvapivou zručností obsluhoval a vedl vůz tažený voly. James okamžitě rozpoznal jeho mimořádný potenciál i inteligenci. Paviána proto okamžitě koupil. Pojmenoval ho Jack a odvedl si ho domů s nadějí, že získá alespoň částečnou pomoc pro každodenní úkony.
Železničář Jack
Zpočátku Jack plnil roli pomocníka v domácnosti. Tlačil svého majitele do práce na drezíně a pomáhal mu s přenášením břemen. Pavián byl ale neuvěřitelně vnímavý a James si nemohl nevšimnout, jak chápavě pozoruje vše, co se na nádraží děje. Jack sledoval, jak James reaguje na přijíždějící lokomotivu, jak manipuluje s výhybkovými pákami a jak předává klíče od uhelných skladů strojvedoucím.
James začal Jacka systematicky trénovat. Používal jednoduchá gesta a naučil ho rozpoznávat i činnost strojvedoucích. Když vlak před stanicí zapískal určitým počtem hvozdů, znamenalo to požadavek na přestavení konkrétní koleje nebo vydání klíče. Jack se tyto signály naučil rozpoznávat s absolutní přesností. Netrvalo dlouho a dokázal sám přiběhnout k masivním výhybkovým pákám, zabrat svou značnou silou a přehodit trať do správného směru ještě předtím, než se k nim dokázal na primitivních protézách dopotácet James.
Jack byl výjimečný, paviáni jsou ale obecně velmi inteligentní.
Netradiční praxe fungovala bezchybně do chvíle, než si jedna ze zámožných cestujících všimla, že výhybky přehazuje namísto člověka velký pavián. Vyděšená žena okamžitě podat stížnost v Kapském Městě. Vedení drah reagovalo rychle a na stanici Uitenhage byl neprodleně vyslán inspekční tým.Pokud by skutečně zjistil porušení předpisů, odpovědného pracovníka měl okamžitě propustit.
Pavián však dostal šanci své schopnosti obhájit. Inspektor po Jamesových prosbách souhlasil s tím, že bude proveden test. Strojvedoucí dostali pokyn simulovat různé situace a pískat složité kombinace signálů. Jack bez zaváhání přehazoval správné páky, sledoval přijíždějící vlaky a ani jednou se nespletl. Po dokončení úkonu se vždy dokonce ujistil, že páka zaklapla v požadované poloze.
Vedení železnice se rozhodlo Jacka nevyhodit. Naopak ho oficiálně zaměstnalo. Jack obdržel své vlastní služební číslo, oficiální mzdu ve výši dvaceti centů denně a jako týdenní bonus půl láhve piva jednou týdně.
Dalších devět let byl Jack celebritou, na kterou se chodili dívat cestující z širokého okolí. V roce 1890 ale Jack onemocněl tuberkulózou a zemřel. Jeho lebka je dodnes uložena v muzeu.
Zdroje informací: https://baboonmatters.org.za/the-baboon-that-worked-for-the-railroad/
