Článek
V 19. století byl tento obřad jedním z nejdůležitějších momentů celého dne. Lidé se scházeli u kostela ještě před setměním, kdy kněz zapaloval nový oheň, symbol světla, které se vrací do světa po temnotě Velkého pátku. Z tohoto ohně se rozdávaly malé žhavé uhlíky nebo kousky posvěceného polínka, které si lidé odnášeli domů.
Na Podbrdsku se věřilo, že oheň zapálený z posvěceného uhlíku chrání dům před neštěstím, zejména před požárem, bouřkou a nemocemi. Hospodyně uhlík opatrně vložily do kamen, aby z něj rozhořel nový plamen, a tím symbolicky otevřely dům světlu a naději. Starý popel z kamen se často vynášel ven. Někdy na zahradu, aby byla úrodná, jindy na práh domu jako ochrana před zlými silami. V některých vesnicích se dokonce věřilo, že posvěcený uhlík dokáže utišit bouřku, pokud se vhodí do ohně nebo do vody.
Svěcení ohně mělo i praktický rozměr. V době, kdy se topilo dřevem a chalupy byly dřevěné, byl strach z požáru všudypřítomný. Posvěcený uhlík tak nebyl jen symbolem, ale i jistotou, že člověk udělal vše, co mohl, aby svůj domov ochránil. Podbrdské chalupy, rozeseté mezi lesy a loukami, tak v sobotu večer často voněly směsí kouře, čerstvě vybílených stěn a prvních velikonočních příprav.
Děti tento zvyk vnímaly po svém. Fascinoval je okamžik, kdy se z tichého, temného dvora stávalo místo plné světla. Když se nesly uhlíky v malých plechových krabičkách nebo zabalené v hadříku, byla v tom zvláštní směs posvátnosti a dobrodružství. A když se večer rozezněly zvony, které se podle tradice vracely z Říma, byl to pro celou vesnici jasný signál, že smutek skončil a že se blíží radostné Velikonoce.
Dnes se svěcení ohně na Podbrdsku stále koná, i když už si lidé uhlíky domů nenosí tak často jako dřív. Obřad má spíš symbolický charakter, ale jeho atmosféra zůstává stejná. Lidé se scházejí u kostela, sledují zapálení nového ohně a nechávají se unést pocitem, že světlo znovu vítězí nad tmou. V chalupách se mezitím pečou mazance, uklízí se poslední kouty a krajina za okny se probouzí do jara.
A tak i dnes, když se na Bílou sobotu večer rozhoří nový oheň, nese s sebou ozvěnu starých časů. Připomíná, že světlo má sílu vracet se znovu a znovu, a že domov je místo, které stojí za to chránit, ať už posvěceným uhlíkem, nebo prostě jen péčí a láskou, která se v podbrdských chalupách drží už po generace.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne.
