Článek
Lidé ve svatém Prokopovi viděli patrona, který umí zkrotit temné síly, utišit bouřku a ochránit člověka při těžké práci v lese i na poli.
Ráno se chodilo do kostela, kde bývala mše věnovaná prosbám za ochranu před bouřkami, požáry a úrazy. V některých obcích se světívala voda, kterou si lidé odnášeli domů a používali ji při letních bouřkách, kapku na okenní rám, kapku do ohniště a kapku na práh. Věřilo se, že Prokopova přímluva dokáže odvrátit blesk i prudký vítr, a v kraji, kde byly lesy husté a dřevo bylo hlavním zdrojem obživy, to nebyla víra planá.
Po návratu domů se připravoval lepší oběd, ale nešlo o velkou slavnost. Spíše o chvíli klidu uprostřed léta, kdy už byly louky po první senoseči a lidé se chystali na další práci. Děti mívaly radost, protože 4. červenec býval teplý den, kdy se mohly zdržet venku déle než obvykle. Hospodáři však měli oči upřené k obloze. Právě kolem Prokopa se často lámalo počasí a prudké bouřky dokázaly během chvíle zničit úrodu i způsobit požár v lese.
V některých podbrdských obcích se udržoval zvyk obcházet kapličky nebo boží muka zasvěcená svatému Prokopu. Nebyla to velká procesí, spíše několik žen, dětí a starších hospodářů, kteří se společně pomodlili a zazpívali. Písně měly prosící ráz. Lidé žádali o ochranu před úrazy při práci v lese, kde se kácelo, štípalo a sváželo dřevo, a kde stačila chvilka nepozornosti, aby se stalo neštěstí. Prokop byl vnímán jako patron, který dokáže „držet ruku nad sekerou“, jak se v kraji říkávalo.
Svátek měl i svou tichou, domácí rovinu. Hospodyně často sbíraly byliny, protože se věřilo, že kolem Prokopa mají zvláštní sílu. Sušily se na půdách a používaly po celý rok při drobných neduzích i při ochraně stavení. Některé rodiny si uchovávaly i malé obrázky svatého Prokopa, které věšely v síni nebo ukládaly do truhly jako ochranu před zlými silami a nemocemi.
Večer býval klidný, teplý a voněl létem. Lidé sedávali před staveními, povídali si o práci, o tom, jak dopadla první senoseč, a o tom, co je čeká dál. Svátek svatého Prokopa byl vnímán jako tiché požehnání uprostřed léta. Byla to chvíle, kdy se člověk zastavil, nadechl a poprosil o sílu a ochranu pro sebe i pro kraj, který ho živil. A i když se dnes slaví jinak, v Brdech a na Podbrdsku zůstala stopa té staré úcty v kapličkách u cest, v příbězích o Prokopově síle i v pocitu, že právě kolem 4. července má kraj zvláštní, trochu tajemnou energii.
Moc děkujeme všem našim dárcům za finanční podporu. Díky vám můžeme dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážíme toho, že se vám naše práce líbí a že nás podporujete.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne. Všechny články najdete také na našem webu brdskykraj.cz.
Zdroj: Tradice a zvyky
