Článek
I já jsem měl volbu, podobně jako Batman & Joker, zkrocený & nezkrotný Hulk, Luke & Darth Vader, Scar & Mufasa. Hitler, Putin, Zeman.
Je to velmi osobní, a velmi bolestivé. Ale v životě si nebudeme vyčítat to, co jsme udělali (já tedy možná), ale to, k čemu jsme nesebrali odvahu. Tedy sbírám odvahu a sdílím s vámi můj osobní, bolestivý příběh mého dětství. Budu stručný, a věřím, že jednou, a snad brzy, budu dobrej.
Jak jsem řekl u mého přítele DJ UWY, mé dětství bylo náročné, počůrával jsem se do svých čtrnácti let, koktal do dvaceti a naučil jsem se, že jsem na všechno sám, toxicky sám. Říkal jsem to Uwovi s nadhledem a pocitem vítězství, ale pravda je taková, že jsou to rány hluboké a bolavé. Neléčené, nesdílené, neodžité.
Možná právě proto k vám dnes nepromlouvám jako Léčitel, ale jako Ničitel.
Jsem zraněný mesiáš. Traumatické zážitky ve mně vyvolaly silné pocity studu. Musel jsem tvrdě dřít, abych si vydobil svoji pozici grandiozity a mohl jsem k vám promlouvat svojí ideologií, která se v nemálu podobá těm, kteří mají na rukou krev tisíců lidí. Nalezl jsem mnohé z vás, viníky, do kterých si mohu projektovat svoji frustraci a štvát vás, moje ovečky, zlou silou proti dobru. Zvolil jsem krutost místo empatie, grandiozitu místo pokory, ideologii místo skutečného vztahu, nenávist místo lásky.
Pomůžete mi? Pomůžeme si?
Vím, že v tom nejsem sám. My všichni v sobě nosíme Traumata, traumata i traumátka. Všichni je máme. Je mi líto, že jsem se vydal cestou bolesti, sundávám ukrajinské vlajky, urážím a znesvěcuji, znesvářím. Protože trpím-li já, trpte i vy. Pociťte i vy bolest, kterou v sobě nosím! Večerem jdu sám, a tiše prosím o odpuštění. Ne nahlas, toho se bojím, ale někde hluboko ve mně, hluboko ve mně je žal. A vás prosím o jediné – zkuste mě s mým hlubokým zármutkem vidět. Nechci odpuštění, kroky které jsem udělal jsou zlé a nejdou vzít zpět. Ale jednou, já, stejně jako každý z nás, mohu s něčím začít, a s něčím skoncovat. Získat pochopení, a možná, i ono odpuštění davů. Alespoň snad, za tu snahu.
Přál bych si poznat sebe. Sklízet lidskost. V mé hluboké bolesti najít empatii. Být tím, kdo má sebe sama rád za bolest, kterou zažil a ze které vykřesal naději. Nám všem, protože mám tolik síly, že i přes nepřízeň osudu jsem tam, kde jsem. A mohu na sebe být náležitě pyšný. Stejně jako vy, bojovníci s vlastním osudem.
Jsem silný a jsem dobrý. Buďte i vy.
Ptám se sám sebe, kdy a jak zvládnu odhodit masku Jokera a stanu se Batmanem. Slabým budu pomáhat, ženám se dvořit, odlišnosti spojovat. Ne však jako nyní, násilím, křikem, hanbou, urážením. Spoluprací. Podanou rukou, úsměvem, sympatií a podporou.
Uvědomuji si, že křiku z pódií už bylo dost. Skutečná síla je svoboda. Sounáležitost. Odpuštění.
Vím, že mi bylo ublíženo. Ale vím, že jsem volil špatně. V danou chvíli to jinak nešlo, mějte pochopení. I já ho mám. Pro sebe, pro vás i pro okolí, ze kterého jsem já, stejně jako vy, vzešel.
Všem rodičům, učitelům a lidem
Píšu smutně tyto řádky, ale jsem také v naději. Moje Trauma je mi velkou výzvou a zkouškou integrity. Podlehnu znovu, nebo již zůstanu morálně pevný? Bude má duše nadále ublížená, ve stínu a pachuti ničení, nebo se dotknu vřelosti, blízkosti a pochopení.
Milá matko, otče, přátelé, kamarádi, učitelé, kolegové, poslanci i protivníci. Tato zpráva patří nám všem.
Buďte vědomí vůči svému okolí i sobě. Buďte sami vzorem takovým, abyste, podobně jako já až do dnešního dne, nezasévali nenávist a neprohlubovali traumata naší společnosti a nás v ní.
Z bezmoci a zmaru jsem zahořkl a trestal. Nechci již tuto energii šířit dál, nechci, aby mé děti byly bolavé jako já.
Vyžaduje to ode mě velké nasazení, ale stojí za to, věřte mi. Násilí plodí násilí. Pokora a vřelost plodí pokoru a vřelost.
Volte moudře. Rád vám pomohu. A rád budu sdílet vaše příspěvky odvahy na sociálních sítích. Změna je možná. Nebojte se: okamurat@psp.cz.
Tomio.
