Článek
I stát totiž bezezbytku naplňuje definici ‚ze zahraničí financované organizace, která je svým účelem, obsahem nebo systematickým působením způsobilá přímo nebo nepřímo ovlivnit veřejné mínění‘.
Přípravou takzvaného ruského zákona a blacklistu nežádoucích organizací s politickým vlivem a vazbami na zahraničí se chlubí vládní po(rno)slanec Jindřich Rajchl, s nadšeným hýkáním se o své zásluhy z koaličních poslaneckých lavic hlásí také třeba oba Vondráčkové nebo jejich čerstvě zhrzená (ne)kolegyně Šichtařová.
„Politické neziskovky zrušíme, děláme to přece pro naše lidi,“ vysvětloval též premiér Andrej Babiš, který se v talkshow Xavera Veselého neváhal stylizovat do role komika Stana Laurela.
Česká republika je neziskovou organizací již dlouhá léta, pro letošní rok to poslanci stvrdili schválením více než třísetmiliardového schodku. A o jeho krytí se bezpochyby opět rády postarají nadnárodní finanční instituce a fondy.
V tomto případě je to ale podle všeho v pořádku. Ale nejspíš to tak bude jen do doby, než nežádoucí vliv ze zahraničního Bruselu zatarasí celému Česku cestu k evropským dotacím kvůli zfušovanému pseudořešení Babišova střetu zájmů…
