Článek
Následující text je pro všechny. Tečka. (První odstavec uzavřen po půlhodinové úvaze o korektní charakterizaci těch, pro které je následující text - pozn. autor)
Ti, kteří se snaží pochopit, chápali celou dobu. Ti, kteří mají jasno v tom, co od podstaty pochopit nejde, celou dobu snahu pochopit předstírají, jen aby měli před svým okolím pomyslné právo mít v tom jasno celou dobu. Těm vděčíme za ty těžké časy, které přichází - ale to jsem odbočil - bolest hlavy z podobných neuchopitelných smyček bez začátku a konce je údělem každého, kdo se kdy pokusil např. o sjednocení obecné relativity s kvantovou mechanikou, zdravého rozumu s prakticky jakýmkoliv aspektem moderní společnosti, či slova katolického faráře, téměř jakéhokoliv politika či realitního agenta se zdravým rozumem. Pokoušet se o něco od podstaty nedosažitelné totiž k ničemu než bolesti nevede.
Ta bolest je často to poslední, co člověka drží v kontaktu s realitou. Jakmile se ale vzdává reality, aby si ulevil od bolesti, přestává být tím, co ho dělalo člověkem, kterého „Bůh stvořil k obrazu svému“. Nechme teď tu část o stvořování uležet, jelikož k zdánlivému uvíznutí na mrtvém bodě stačí bohatě část druhá. Že Bůh nemá co do fyzických vlastností s člověkem nic společného je něco, na čem se snad shodnou úplně všichni. Jak tedy může někdo být stvořen "k jeho obrazu"? Tato formulace byla buďto naschvál zvolena proto, aby nedávala smysl nebo… vlastně žádná další možnost neexistuje. Autor záměrně zvolil formulaci, která chytrému napoví a hloupého skopne z cesty. Mimochodem, celá Bible je do jisté míry psaná tímto stylem. A ano, její mainstreamová interpretace a postuláty, na kterých je založena (zejména katolická) církev, nemá s originální myšlenkou moc společného. Jak jinak? Nalejme si čistého - kdokoliv by se snažil protlačit hypotézu, že se tisíce let traduje náhodná sračka, která vznikla potřebou našich primitivních předků vysvětlit přírodní jevy a kromě toho nemá žádný hlubší význam, vlastně jen podtrhuje abstraktnost konceptu Boha.
Položme si tedy otázku, ke které ultimátně vedou všechny otázky na které se kdo kdy zeptal, ptá a bude se ptát, protože bez odpovědi na ni by podstata pro vznesení těch ostatních neexistovala, stejně jako bez zodpovězení těch ostatních není logicky možné dojít k té jedné hlavní. Existuje „něco jako“ Bůh? Ti z vás, kdo si teď oddychli, jelikož se jich to dále jakožto ateistů netýká, si můžou svou úlevu užít ještě asi tak dlouho, než si uvědomí, že ve vesmíru bez Boha neexistuje ani ateismus, ergo oni sami jsou defakto důkazy toho, že koncept Boha-prvostvořitele, je něco jako Holocaust - vymysleli ho Židé a není možné jej popřít. Otevírá se vám pusa a na jazyku máte "ale"? Dovolte mi ušetřit vás zbytečné snahy - nikoho to nezajímá. Dokud nebudeme mít empirické důkazy původu veškeré existence a vysvětlení všeho, co dokážeme vnímat, existence Boha je Occamova břitva. Není možné v něj nevěřit, je možné pouze jej ignorovat, stejně jako překážku na silnici či posranou karmu. Ateista je proto pouze ultrakorektní označení někoho, kdo buď postrádá inteligenci nebo ještě hůř - nepoužívá ji. Kdo odmítá registrovat manifestaci čísla pí, je odsouzen bloudit v kruhu a přitom si myslet, že putuje po přímce, protože odmítá do svého pojetí světa implementovat jeho nedílné součásti a žije tudíž ve fiktivní realitě a lži, kterou sám sobě brání v tom, aby jeho existence (ať už fyzická či duševní) měla jiný než náhodný a neurčitý význam.
Představte si sebe jako součást dokonalé počítačové hry. Všechno okolo vypadá reálně, můžete chodit, plavat, srát z balkónu na projíždějící auta, vystřelit někomu mozek z hlavy a sledovat každý fragment lebky opisující dokonale newtonovskou trajektorii předtím, než se zastaví o nejbližší překážku či ztratí kinetickou energii a gravitací padá na zem. Všechno dokonale ladí a dává smysl. A teď si představte, že toto všechno je jen projekce informace, zapsané v jedničkách a nulách někým, kdo musel u toho psaní jedniček a nul přesně vědět, jak poteče po dlažbě každá kapka mozkomíšního moku toho neboštíka, díky kterému teď konečně víte, proč Kurt Cobain neměl na pohřbu otevřenou rakev. Počkat - znamená to tedy, že ten, kdo tu informaci zapsal do oněch jedniček a nul, věděl s naprostou přesností, co uděláte a tím defacto jakýkoliv váš zásah do průběhu hry nemá vůbec žádný dopad? Nebo snad, že onen zapisovatel zvláště zapsal úplně každý možný scénář v každé možné situaci do všech možných kombinací situací a vaše hraní opět nemá vůbec žádný význam, protože se defacto díváte na film s nekonečně začátky a nekonečně konci a u toho jen něco mačkáte pro získání iluze, že máte nad vším kontrolu? Vlastně je vedlejší, která varianta je ta správná, tak jako tak je toto uvědomění dostatečným důvodem k tomu tu hru vypnout a vrátit se zpět z reality virtuální do reality skutečné, čímž je vlastně celá ta neřešitelná úvaha vyřešena, protože vlastně nikdy neexistovala. Tedy aspoň do té doby, než si uvědomíte, že jste na tom pořád stejně, jako v té hře - někdo už dopředu musel počítat s tím, že ten počítač vypnete, což vaši roli v celém příběhu vlastně naprosto relativizuje, ba dokonce anuluje. V tomhle bodě už začínáte chápat nejen Kurtův pohřeb, ale asi i to, co se mu honilo hlavou předtím, než si do ní poslal hrst olověných kuliček urychlených explozí střelného prachu dle Newtonem objasněných principů, opírajících se o matematické konstanty, které sice známe, ale odkud se vzaly a co vlastně zmanenají se ještě nikomu objasnit nepovedlo. Ten, kdo je přepsal do jedniček a nul a stal se tak stvořitelem virtuální reality podle obrazu skutečné reality (…), existující z našeho pohledu někde v tištěných spojích a tranzistorech pod proudem, na druhou stranu ale vlastně vůbec nic nestvořil, jen přepsal informaci z jednoho jazyka do druhého (…). Informaci, která ale musela existovat už před velkým třeskem, protože úplně vše, i jeho vlastní průběh, se touto informací pevně řídí až dodnes.
Začínáš být nervózní z toho, že čteš poslední odstavec a cítíš se ještě ztracenější než na začátku? Začínáš závidět těm ignorantům, kteří o takových věcech nepřemýšlí? Neboj se přece, člověče. Vždyť jsi nikdy nepřestal(a) být jedním z nich. Prásk, 1:0 pro Heisenbergův princip nejistoty. Chceš srovnat skóre? Hledej Boha (ať už si pod tím představuješ cokoliv), dokud nebudeš mít naprostou, vědecky podloženou jistotu kde jsi a kam míříš zároveň. A to nemyslím z hlediska geografického, např. „jsem v zácpě na dálnici a mířím k moři do Chorvatska“ ani osobnostně-materialistického, např. „dělám si doktorát, mám partnera a mířím k produktivní vědecké kariéře a rodině“. Jak to myslím? Tak, že budeš vědět prostě absolutně všechno, co se vědět dá. Jedině tak budeš moct s jistotou vyvrátit Boha. Až na to, že tím defacto jeho existenci dokážeš a potvrdíš - budeš jím totiž TY sám(a)! A hláška o Bohu, který stvořil člověka k obrazu svému, najednou dává smysl…
