Článek
Na úvod
Jedním z významných témat dneška je i otázka efektivní funkčnosti elektromobility, zda je opravdu správné a vůbec reálné jít touto cestou v širší míře? Domnívám se, že určitě ano, a mluví pro to mnoho faktorů. Problém elektromobility musí být řešen v širších souvislostech, neboť nejde jen o nějaký úzký obor, ale vlastně jde až o celospolečenskou záležitost. Zdaleka nejde jen o ekologii.
A jedním z nejvýznamnějších faktorů je i možnost pro všechny hodně přínosné součinnosti elektromobility s energetickými sítěmi. Byť toto se může na první pohled jevit jako opravdu velký problém, už i proto, že mobilní pohony jsou snad jednoznačně největším spotřebitelem energie v naší civilizaci, a především s velmi nepravidelným odběrem energie. A tyto souvislosti je samozřejmě potřeba také co nejlépe promýšlet a organizovat. A v budoucnu by toto měla zvládat prakticky výhradně elektrická energie, coby fyzikálně jednoznačně nejvhodnější, nejpřirozenější, a i technicky nejjednodušší princip. Mnohé naznačuje už i to, že zatímco účinnost elektromotorů se blíží sta procentům, spalovací motory dosahují účinnosti sotva jedné třetiny jejich příkonu.
Níže popisuji, opravdu k bedlivému zvážení, jak systémově přistupovat k elektromobilitě jako takové, aby vše mohlo dobře fungovat. Dovoluji si až tvrdit, že po zvážení mnohých faktorů, z nichž je v tomto pojednání podrobněji vytknut jen faktor elektrická síť versus elektromobilita, vše nasvědčuje tomu, že se i elektroenergetika může na velkoobjemový nástup elektromobility právě že přímo těšit; Může to fungovat ve vynikající součinnosti, a dokonce vyřešit i mnohé už dřívější a současné zásadní problémy elektrických sítí.
Základní fyzikální problém s výrobou elektrické energie
Napřed bych zjednodušeně popsal snad nejzákladnější problém s výrobou elektrické energie. V elektrotechnice fyzikálně nekompromisně platí, že každý jediný vyrobený watt se musí v ten samý okamžik spotřebovat, buďto přímo hned ve spotřebiči, nebo alespoň uložením vytvořeného energetického potenciálu přímo do nějakého kondenzátoru, chemického akumulátoru, nebo nepřímo do polohové energie, setrvačníku, tepla atp. Principiálně by měl být v úplně každém okamžiku zapojen úplně přesně takový odběr energie do elektrických spotřebičů, kolik energie elektrárny ve stejném okamžiku vyrobily. A asi není potřeba nějak velké fantazie si představit jak je vlastně až nemyslitelné toto vůbec spolu v realitě lidské společnosti přesně sladit. Při hlubším pohledu do tohoto problému se dá až podivovat, že nám vůbec ona elektrická síť mohla někdy fungovat. V realitě ovšem platí, že elektrická síť je schopna fungovat přece jen trochu pružně, ale opravdu jen trochu, a není to v tom, že by tedy fyzikálně přece jen zase tak úplně neplatila nutnost spotřebovat veškerou vyrobenou energii ihned. Ale toto je už na složitější a především odbornější rozbor, kam se přece jen cosi málo nějak ukládá a toto nějaké minimální pružnosti elektrických sítí poslouží.
Prostě platí, že ona klasická kombinace zdroj v elektrárně versus spotřebiče u spotřebitelů musí být co nejvíce v rovnováze. Proto je už odedávna vnímána potřeba pružnosti elektrických sítí významně pomoci, např. budováním přečerpávacích elektráren, které momentálně přebytečnou elektrickou energii uloží do polohové energie vody. Takováto i jiná úložiště nám právě ukládají navíc vyrobenou elektrickou energii, kterou zrovna nikdo nespotřebuje. Běžné je také provozování vodních elektráren i v režimu jakýchsi špičkových záložních zdrojů, aby se elektrickým sítím zase naopak v případě kritického nedostatku co nejrychleji vypomohlo zpět k rovnováze mezi produkcí a spotřebou elektrické energie. Další významnou pomůckou jsou v současnosti i různé nižší a vyšší cenové tarify pro odběr elektrické energie v různých denních časech, aby se např. voda v domácích zásobnících teplé vody (bojlerech), akumulační topidla atp. ohřívala jen v době kdy jsou běžné přebytky elektrické energie. Prostě onu nerovnováhu mezi produkcí a spotřebou elektrické energie dosti významně pociťujeme dennodenně. Ale s nástupem alternativních zdrojů (pod tímto zde chápejme všechny zdroje energie, které čerpají jen aktuálně přivedenou sluneční energii), zřejmě především fotovoltaických a větrných elektráren, začíná problém s nedostatečnou kapacitou úložišť dramaticky narůstat, opravdu velmi významně narůstat, také i vzhledem k obrovským a navíc i málo předvídatelným výkyvům v dodávaném výkonu u takovýchto zdrojů, a takovéto zdroje můžou být ve větší míře pro provoz stabilní elektrické sítě až prakticky nepoužitelné. Jediná cesta jak toto zvládnout je přímo řádově rozšiřovat schopnost elektrickou energii nějak ukládat.
Problém úložišť elektrické energie
Jenže ukládání elektrické energie také není zase jen tak dokonalé řešení. Elektrickou energii umíme ukládat přece jen s poměrně velkými náklady. Nikdy se nám nevrátí úplně všechna uložená energie. Klidně může jít o ztrátu kolem jedné čtvrtiny vloženého potenciálu. A nemalé náklady na vybudování a provoz úložišť se k tomuto ještě přičítají navíc. A i toto se musí zaplatit, a dobrý hospodář to nenechá zajisté bez povšimnutí. A právě tady nabízí do plné šíře rozvinutá elektromobilita přímo zásadní řešení. Při hlubší analýze celého problému se začne jevit elektromobilita jako právě ten nejlepší prostředek na řešení výše zmíněných problémů. Prostě vše směřuje až k těsně provázané vzájemně výhodné součinnosti, ba přímo až k vzájemné nepostradatelnosti. A toto vše výrazně ve prospěch celé společnosti. Energetika a doprava jsou vždy společnou záležitostí prakticky všech členů společnosti a nejde jen nějaké úzce zaměřené technické problémy.
Jak tedy může elektromobilita právě že přispět ve prospěch společnosti?
Na to, jak vše do budoucna uspořádat, je potřeba se dívat v celkovém kontextu: V energetické síti dominují alternativní zdroje coby nejen ekologicky jednoznačně nejlepší, nejčistší řešení, ale ještě víc v podstatě prakticky dostupné kdekoliv. A především nevyčerpatelné řešení! Ale také víme, že jsou ony alternativní zdroje v čase až nevypočitatelně velmi proměnlivé, každý různě sám o sobě. A proti tomu stojí komplexní elektromobilita s obrovskými nároky na energii. A tato energie musí být k dispozici tenkrát, když je právě zde potřeba, v okamžicích když je potřeba jet, a ne čekat, až bude nějaká energie k dispozici, až bude nabito apod. A zde se už na první pohled vše naprosto neúnosně rozchází; prakticky vůbec žádná možnost časově přesně sladit potřebný a opravdu hodně velký objem výroby a spotřeby elektrické energie. Jediným řešením mohou být úložiště s dostatečnou úložnou kapacitou. A právě tady se nám nejvíce nabízí elektromobilita, kterou musíme organizovat jako něco, co nám poslouží jako účinný vyrovnávací filtr, který bude umět dobře vyrovnávat nesoulad i mezi velmi proměnlivou produkcí elektrické energie a její velmi proměnlivou spotřebou. Právě pro tuto funkci vyrovnávacího filtru se elektromobilita velmi dobře přímo nabízí. Právě proto, že se zde bude spotřebovávat zřejmě největší díl vyrobené elektrické energie, kterou je už z principu potřeba ukládat do baterií. Jen je potřeba vše organizovat co nejefektivněji.
V níže uvedených bodech si dovolím na zjednodušeném příkladu konkrétněji znázornit onen příznivý soulad elektrických sítí s elektromobilitou. V zájmu maximální názornosti a přehlednosti použiji jen zjednodušené, zaokrouhlené hodnoty v přibližných dimenzích České republiky. Nejde o upjatě přesná čísla, především jde o princip, ale troufám si tvrdit, že se od reality příliš odchylovat nebudu.
1. Stanovme si, že máme celkový nainstalovaný výkon všech elektráren 10 GW, coby výchozí hodnota základní spotřeby, tj. mimo nabíjení baterií ve větších měřítcích. Pro lepší porozumění a orientaci méně zasvěceným uvedu: Základní jednotkou výkonu je watt, tedy 10 GW je 10 000 000 000 wattů. A nějaké příklady z našich nejvýkonnějších zdrojů elektrické energie: jaderná elektrárna Temelín má instalovaný výkon 2,25 GW, tepelná elektrárna Počerady má instalovaný výkon 1 GW, přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně má instalovaný výkon 650 MW, vodní elektrárna Orlík má instalovaný výkon 364 MW. A ze strany spotřebičů: Každý spotřebič má typový štítek a na něm musí být mj. uvedena jeho výkonová spotřeba. A ještě jedna věc: Nainstalovaný výkon elektráren není hodnota nějaké průměrné spotřeby, ale úplné maximum, jaké lze u každé elektrárny spíše jen teoreticky trvale odebírat. Elektrárny občas potřebují částečné nebo úplné odstávky pro údržbu, odstraňování poruch apod. Tedy je také potřeba uvážit jaký nainstalovaný výkon všech elektráren je optimálně potřeba, abychom měli jen potřebný prostor pro různé větší či menší odstávky a nic zbytečného navíc. A u alternativních zdrojů se ještě přičítá jejich velká proměnlivost, kdy lze uvažovat jejich instalovaný výkon jen při dostatku slunečního svitu, dostatečné síle větru atp., aby bylo možno konkrétní elektrárnou jímat maximální množství energie.
2. Dále si stanovme, že pro všechna mobilní zařízení (automobily, vlaky mimo elektrifikované trasy s trolejemi apod.) potřebujeme v dlouhodobém průměru dodávat výkon 10 GW. Pro náš příklad musíme toto uvažovat jako elektrickou energii odebíranou z baterií. A také nesmíme opomenout, že ona hodnota 10 GW je průměrem, který se bude v průběhu celého dne měnit naprosto běžně až o jednotky GW, a každý další den bude už sám o sobě jiný. Už z principu je dáno, že komplexní elektromobilita různé kolísání spotřeby oproti dřívějším dobám ještě výrazně prohloubí, má-li fungovat naprosto nezávisle. Také je vhodné dodat, že na tuto hodnotu bude mít vliv i to, do jaké míry a jak efektivně bude využívána rekuperace, coby přínosná možnost elektromobility, kde se využije co největší část brzdné energie k jejímu převedení zpět do baterií. To, jakým dílem rekuperace takto přispěje je nejvíce určeno provozním režimem, tj. jak často je potřeba přibržďovat. Ale vzhledem k tomu, že velká část jízd se odehrává v kratších a komplikovanějších úsecích (např. městský provoz, kopcovitý terén), bude jistě maximální využívání rekuperace nezanedbatelným příspěvkem ke snížení hodnoty potřebného instalovaného a dodávaného výkonu pro mobilní provoz.
3. Dále je nutno dodržet zásadu, že pro efektivně použitelné fungování elektromobility je nepostradatelně nutné nemít ve vozidlech pevně zabudované baterie, ale mít tyto jako výměnné, protože už vybité baterie se musejí nabíjet právě v době, přesněji v okamžicích, kdy jsou k dispozici tzv. nadbytečné výkony, především z alternativních zdrojů. Nabíjet vybité baterie musíme v nabíjecích stanicích koordinovaných dle aktuálního vyrobeného výkonu. Tyto nabíjecí stanice budou samozřejmě sloužit také přímo i jako výměníkové stanice baterií; v podstatě jakási obdoba současných benzínových stanic. A provozovány ve vozidlech budou už dříve nabité baterie. Má-li být vozidlo kdykoliv operativně k dispozici, jsou výměnné baterie zřejmě přímo nutná varianta. A v dalších souvislostech i ekonomicky jednoznačně výhodnější, nejen pro vlastního provozovatele daného vozidla. Přímo si troufám tvrdit, že vznikne i zajímavý paradox; Na baterie pevně zabudované přímo do automobilů spotřebujeme výrazně víc třeba i nedostatkového, drahého materiálu, než při používání výměnných baterií. Také hodně důležitý i ekonomický faktor, kdy se nám u pevně zabudovaných baterií v jednotlivých vozidlech velmi citelně prodraží provozní náklady! Ale toto je už jiné téma.
4. Tady je ze všeho nejvíce otevřená otázka, jaká bude potřeba nainstalovaná kapacita energetických zdrojů a jaká úložná kapacita bude potřeba v nabíjecích stanicích k dispozici, aby vše fungovalo co nejefektivněji, rovnovážně. Myslím, že se pokoušet o nějaká přesnější čísla nemá smysl a vše bude nejvíce dolaďovat samotná praxe. Předběžně si jen trochu troufám odhadnout, že půjde asi o dvojnásobek dlouhodobé průměrné spotřeby pro mobilitu (viz výše uvedených 10 GW), tj. v našem příkladu by měl být k dispozici špičkový dodávaný výkon jen pro mobilní provoz s bateriemi asi 20 GW, a tomu i odpovídající kapacita baterií v nabíjecích a výměníkových stanicích. Příznivé je v tomto směru to, že nejen spotřeba energie pro mobilní provoz, ale i velká část výše zmíněné tzv. základní spotřeby může být bez problémů zajišťována právě oněmi hodně proměnlivými, ale také prakticky nevyčerpatelnými alternativními zdroji (slunce, vítr atd.). Jaká část bude potřeba stabilních neproměnlivých zdrojů elektrické energie může doladit až vývoj samotné praxe, a vůbec další vývoj moderní technologicky vyspělé společnosti.
5. A teď to hlavní: Tímto si právě vytvoříme, už přímo samovolně, opravdu obrovskou úložnou kapacitu, která už svou velikostí zajisté dokáže vyrovnávat i velmi velké výkyvy v produkci elektrické energie. Vše se začíná velmi dobře scházet, vyrovnávat. Z jedné strany chceme mít možnost využívat co nejvíce oněch nárazových zdrojů, a z druhé strany se nabízí k dispozici obrovská úložná kapacita, kdy je možno nabíjet v celkovém souhrnu opravdu velkou kapacitu baterií v nabíjecích stanicích právě v těch nejvhodnějších časech, když budou k dispozici i velmi velké přebytky elektrické energie (velké množství slunečního svitu, fouká vítr atp.). Už i proto, že když už se nějaká elektrárna postaví, bude zajisté i ekonomicky nejlépe provozována, když bude moci využívat úplně každé příležitosti prodávat elektrickou energii v maximální míře. Zřejmě velmi dobrá zpráva pro provozovatele elektráren, především těch „nejnáladovějších“, a třeba i majitelů fotovoltaiky na domech apod. Samozřejmě že to žádá odpovídající součinnost, kvalitní organizaci, která se ovšem velmi dobře vyplatí všem.
Je tedy zřejmé, že při masovém využití baterií pro mobilní zařízení nám tyto i poslouží samy o sobě jako velkokapacitní úložiště, a bude už zajisté možné v součinnosti s tímto mnohem snadněji jako dnes vyrovnávat nerovnováhu mezi produkcí a spotřebou elektrické energie i mimo vlastní mobilitu, u oněch tzv. nebateriových spotřebičů. I dodnes nemyslitelnou hodně velkou nerovnováhu, kterou budou přinášet více a více se rozšiřující alternativní zdroje. Prostě si tímto zřejmě budeme moci dovolit využívat ony proměnlivé alternativní zdroje jako hlavní a při tom v podstatě bezproblémový zdroj elektrické energie vůbec.
6. A do tohoto se vkládá i další významný ekonomický faktor. Nemusíme budovat nějaká samoúčelná úložiště navíc, která sama o sobě spolykají nemalé náklady na jejich vybudování a provoz. A navíc nám i tato samoúčelná úložiště vrátí v podstatě asi o už výše zmíněnou čtvrtinu méně energie, než jakou jsme do nich uložili. A i toto všechno samozřejmě zaplatí opět jen a jen odběratelé elektrické energie. Jinak to být ani nemůže. A v souvislosti s tím vzniká další významné porovnání; Energetická kapacita baterií pro všechna mobilní zařízení bude přímo o řády vyšší jak souhrn všech samoúčelných úložišť, které máme v současnosti k dispozici.
7. Baterie mohou posloužit z jedné strany jako úložiště a z druhé strany tyto samé přímo jako zdroje, třeba pro pohony. Samozřejmě i pro baterie, které jsou vyráběny pro mobilní zařízení platí, že nám vrátí asi o čtvrtinu méně energie, ale tyto baterie jaksi už nenabíjíme nijak navíc. Vyrobenou elektrickou energii uložíme právě že už přímo do těch baterií, které následně využíváme přímo v elektromobilech, bez jakýchkoliv dalších mezistupňů. Jak již bylo výše naznačeno, provoz baterií nemůže být bezeztrátový, žádné úložiště nám nikdy nevrátí vše co do něj vložíme. Ale právě v tomto přímém režimu nabíjení do baterií určených už přímo do automobilů atp. takto přeneseme vyrobenou energii s nejmenšími ztrátami. A když si uvědomíme jaký potenciál energie spolyká elektromobilita celkově, tak je jasné, že půjde o opravdu nezanedbatelnou hodnotu ztrát, zbytečných ztrát, pokud bychom zbytečně používali nějaké další mezistupně úložišť.
Toto můžeme přirovnat k principiálně obdobnému problému. Proč se snažíme přenášet elektrickou energii na větší vzdálenosti vysokým napětím, a vlastně si tímto přidáváme různé technické problémy a ekonomické náklady navíc? Právě proto, že přenos elektrické energie je o to úspornější, o co vyšší napětí použijeme, a to velmi citelně. Tímto uspořené energie je tolik, že se nám velmi, opravdu velmi hodně vyplatí se takovými technickými otázkami zaobírat.
Neboli; Vždy jde o to, přivést vyrobenou elektrickou energii ke spotřebičům s co nejmenšími ztrátami, obzvláště když jde o nemalé ztráty energie, které bychom museli také zaplatit. Vždy jde jen o pohled dobrého hospodáře.
8. Kolik tedy budeme potřebovat nainstalovaného špičkového výkonu celkově? Jestliže se naplní odhad, že bude v průmyslové zemi spotřeba elektrické energie pro mobilní zařízení asi polovina celkově spotřebovávaného potenciálu, mělo by platit, že celkový špičkový instalovaný výkon všech elektráren by v našem příkladu měl být v celkovém souhrnu kolem 30 GW. Z toho by tedy vyplývalo, že při plné elektromobilitě bude potřeba nainstalovanou kapacitu elektráren asi ztrojnásobit, oproti výchozí hodnotě bez elektromobility. I zde možná vznikne další paradox. Poměr mezi špičkovým nainstalovaným výkonem všech elektráren vůči celkové průměrné výkonové spotřebě bude potřeba menší, než jaký máme teď, bez možnosti ukládat přebytky do velké kapacity úložišť. Zřejmě by i zde šlo o nemalý ekonomický přínos, už proto, že nebude nutné mít opravdu velké rezervy v celkovém instalovaném výkonu pro vyrovnávání nestabilit v elektrické síti. Ovšem až čas může ukázat, co bude praxe s postupně se více a více rozšiřující elektromobilitou upřesňovat. Zajisté budou i zde získávány nové zkušenosti a poznatky, které zatím lze jen velmi hrubě odhadovat.
9. V těchto souvislostech bude dobré dodat, neopomínat, že největším problémem u alternativních zdrojů není jejich velká krátkodobá proměnlivost, ale ještě více jejich sezónní proměnlivost, v dlouhodobějších poklesech produkce, byť to už nesouvisí jen s elektromobilitou. Jak pokrývat delší výpadky slunečního svitu a větru současně? Právě zde je zřejmě přímo nutností velkoplošná spolupráce a koordinace. Na menších zeměpisných rozlohách se toto stává prakticky neřešitelné. Možná bude dobré se co nejvíce věnovat analýzám, do jaké míry velkoplošná spolupráce v oblasti alternativních zdrojů přiblíží civilizaci k dostatečně stabilní produkci elektrické energie, abychom tyto mohli mít opravdu jako hlavní zdroje elektrické energie. Samozřejmě co se týká využívání alternativních zdrojů, nemůže být opomíjeno, že zásadní roli zde hraje i střídání letních a zimních období, a s tím související otázka poměru instalovaného výkonu mezi solárními a větrnými elektrárnami, a také i v závislosti na zeměpisné šířce. I toto se jeví jako ještě dosti otevřená otázka. Právě proto zde bude velmi důležitým faktorem mezinárodní spolupráce i v oblastech energetiky, především u alternativních zdrojů. Zřejmě můžeme bez obav říci, že čím větší zeměpisná rozloha i pro ty nejproměnlivější alternativní zdroje, tím více se bude dařit přibližovat k potřebným dlouhodobějším průměrům, a z toho samozřejmě vycházet.
Zřejmě velmi účinnou pomocí v tomto směru může být co nejlépe propracované využívání naakumulované polohové a kinetické vodní energie vůbec, coby taktéž přímé sluneční energie, především v řekách a mořích, v co nejlepší koordinaci s ostatními zdroji přímé sluneční energie. Tato naakumulovaná energie může prakticky dlouhodoběji posloužit jako nejvhodnější, a využitelná právě v době, kdy toto bude nejvíce potřeba, bez velkých výkyvů. Možná právě toto může být velmi důležitým článkem na cestě k dosažení dlouhodobé rovnováhy v produkci elektrické energie s minimální potřebou využívat tzv. nesluneční zdroje. I zde máme zajisté velké rezervy. Ale i zde řekne definitivní slovo až samotná praxe.
Do jaké míry bude nutné provozovat tzv. nesluneční zdroje elektrické energie, tj. elektrárny čerpající energii odjinud než ze zemské atmosféry, nejlépe doladí až samotná praxe. V principu je zřejmě velmi žádoucí co nejvíce potlačovat nutnost použití tzv. nesluneční zdrojů, už jen z ekologického hlediska, i když se možná nutnosti mít vždy nějaké takovéto rezervy v záloze úplně nezbavíme. Jde jen o to, aby tohoto bylo co nejméně. Jde o to mj. i vědět, jak moc si můžeme dovolit vnášet další a další energii do zemské atmosféry prostřednictvím oněch tzv. neslunečních zdrojů, neboť úplně každý nesluneční zdroj elektřiny je v konečném důsledku vždy topidlem do atmosféry, který vedle slunce ohřívá naši zemskou atmosféru ještě navíc, celým svým příkonem. A možná už i z tohoto hlediska jsou ony alternativní zdroje čerpající energii už obsaženou přímo v pozemské atmosféře ve větších měřítcích jediným použitelným řešením.
10. Jak by tedy mělo fungovat všechno společně, celková spotřeba elektrické energie přímo v realitě vyspělé lidské společnosti? Jako první krok si stanovíme jakousi hodnotu základní spotřeby potřebnou pro fungování společnosti (mimo mobilitu napájenou z baterií), kterou musíme dodávat vždy v okamžiku kdy je potřeba, pro průmysl, trolejovou dopravu, provoz domácností, nemocnic atp. Zde si určeme jakousi průměrnou hodnotu potřebného výkonu 7 GW. Tento odběr bude přirozeně upřednostněn před nabíjením baterií. Je zřejmé, že se tato hodnota bude v průběhu dní a nocí dosti výrazně měnit, ale nějakou průměrnou hodnotu si určit musíme, abychom si mohli i určit o kolik víc nainstalovaného výkonu bude potřeba výhradně pro nabíjení baterií, které budou k dispozici pro mobilní provoz. Baterie do mobilních zařízení se budou nabíjet v nabíjecích a výměníkových stanicích vždy právě až z nadbytku, když se začne produkovat více energie, než kolik bude v daném okamžiku odebírat ona v průběhu dne proměnlivá základní spotřeba. A v rámci tohoto se také budou i vyrovnávat veškeré krátkodobé výkyvy v oné základní spotřebě, mimo elektromobilitu. A velmi přínosné, opravdu hodně přínosné, je právě to, že tyto nabíjecí a výměníkové stanice nemusí mít prakticky vůbec žádné nároky na nějaký konkrétní čas, na vyrovnaný krátkodobý příkon atp., což se i u baterií pevně zabudovaných do elektromobilu nedá říci už vůbec. Nabíjet se bude jen v těch okamžicích, když bude slunce dost svítit, když bude vítr dost foukat atp., i jakkoliv kolísavě, přerušovaně, a právě jen tolik, kolik je v daném okamžiku příkonu energie k dispozici navíc. A toto je jen o správné organizaci, a také o vyváženosti energetických zdrojů, což také nejlépe doladí samotná praxe, a také třeba i postupem času se měnící situace ve spotřebě energie obecně. Baterie zabudované přímo v elektromobilech ve větší míře ne že ničemu takovému nemohou posloužit, ale naopak tvrdím, že ve větších měřítcích mohou až neúnosně destabilizovat elektrickou síť jako takovou, mají-li mít takovéto elektromobily možnost být provozovány co nejvíce nezávisle.
Na závěr
Tolik námět k úvaze, zda by právě výše nastíněná koncepce mít baterie pro pohony organizovány zároveň jako velkokapacitní úložiště nebyla opravdu nejlepším, ba až snad přímo nutným přístupem k elektromobilitě jako takové, a vůbec k fungování moderních elektrických sítí, kde už bude velký podíl různých bateriových zařízení obecně pro přímé napájení příslušných spotřebičů samozřejmou součástí, bez zbytečných mezistupňů, tj. samoúčelných úložišť. Kde bude ukládání elektrické energie věcí odběratelů a ne producentů, protože takto to bude nejvýhodnější pro všechny. Kde je nejlepší poměr mezi bateriovými spotřebiči vůči pevně napájeným spotřebičům, včetně trolejových vozidel? Zvážit, jestli je dobré nevěnovat právě koncepci s výměnnými bateriemi, které budou dobíjeny vždy v tu nejvhodnější dobu, a především tyto budou následně napájet už přímo dané spotřebiče, obecně přece jen větší pozornost než se dosud věnuje. A nejít cestami, které budou zdrojem nemalých problémů a zbytečných ekonomických ztrát nejen v energetice.
Možná že by nakonec mohlo být toto pojednání nazváno ne „Jaký může být přínos elektromobility pro elektrické sítě?“, ale spíše „Jakými způsoby do budoucna ukládat elektrickou energii?“, tedy jak ji co nejlépe ukládat obecně, nejen pro elektromobily.
