Článek
Linecké cukroví jsem měl vždycky rád. Patřilo k Vánocům stejně jako stromeček, bramborový salát a každoroční přejídání, po kterém si člověk slibuje, že příští rok už to nepřežene. Jenže když jsem se někdy podíval, kolik práce s ním manželka má, přešla mě chuť pouštět se do něčeho podobného. Vykrajování, slepování, pocukrování a nejrůznější zdobení mi připadalo jako práce na celý den.
Jednou jsem ale dostal nápad, že si připravím vlastní linecké. Nechtěl jsem žádné složitosti, barevné polevy ani cukrářské výtvory, které vypadají jako z výlohy luxusní cukrárny. Chtěl jsem obyčejné domácí cukroví, které bude chutnat po másle a marmeládě. A hlavně takové, u kterého nebudu muset studovat deset různých návodů.
Samozřejmě jsem si myslel, že to bude hračka. Vzal jsem mouku, máslo, cukr a vejce a pustil se do práce. První problém nastal ve chvíli, kdy jsem začal zpracovávat těsto. Lepilo se mi na ruce a já měl pocit, že z něj nikdy nic kloudného nebude. Manželka mi poradila, abych ho dal do lednice a nechal odpočinout. Poslechl jsem ji, i když jsem měl podezření, že se mě jen snaží zbavit z kuchyně.
Po hodině jsem těsto vytáhl a konečně se s ním dalo pracovat. Rozválel jsem ho na vále a začal vykrajovat kolečka a hvězdičky. Jenže jsem udělal další typickou začátečnickou chybu. Některé kousky jsem vyválel příliš tenké, jiné zase připomínaly malé sušenky. Když jsem potom zjistil, že se mi jednotlivé tvary při přenášení na plech trhají, začal jsem trochu litovat svého rozhodnutí.
Nakonec jsem ale plechy zaplnil a dal je do trouby. Hlídal jsem je skoro jako poklad, protože jsem věděl, že linecké se umí během chvíle změnit z krásně světlého cukroví na připálené sušenky. Když se kuchyní začala šířit vůně másla, měl jsem ze sebe docela dobrý pocit.
Největší zábava přišla při slepování. Manželka mi připravila marmeládu, ale já jí samozřejmě nedával tak málo jako ona. Chtěl jsem, aby byla v každém kousku pořádná vrstva. Výsledkem bylo, že mi marmeláda vytékala po stranách a některé slepené kousky vypadaly, jako by právě prodělaly menší nehodu. Když jsem se na ně podíval, musel jsem se smát.
Přesto jsem cukroví nechal na tácu a čekal na hodnocení. A to mě překvapilo. Děti si braly další a další kousky a manželka uznala, že se mi linecké povedlo. Dokonce prohlásila, že je možná lepší než některé drahé zákusky, které jsme si dříve kupovali.
Od té doby ho připravuji každé Vánoce. Už se nesnažím o dokonalé tvary ani složité zdobení. Zjistil jsem totiž, že nejdůležitější je dobré těsto a kvalitní marmeláda.
Na moje jednoduché domácí linecké budete potřebovat:
- 300 g hladké mouky
- 200 g změklého másla
- 100 g moučkového cukru
- 2 žloutky
- trochu citronové kůry
- rybízovou nebo meruňkovou marmeládu na slepování
Do mísy nasypte mouku a moučkový cukr, přidejte změklé máslo, dva žloutky a trochu nastrouhané citronové kůry. Všechno zpracujte v hladké těsto. Pokud se vám zpočátku zdá, že se suroviny nechtějí spojit, vydržte. Po chvíli se máslo propojí s moukou a vznikne kompaktní hmota.
Těsto zabalte do potravinářské fólie a dejte alespoň na hodinu do lednice. Potom ho na lehce pomoučeném vále rozválejte na plát silný přibližně tři milimetry. Vykrajujte kolečka, hvězdičky nebo jiné jednoduché tvary. U poloviny kousků můžete udělat uprostřed malý otvor, aby po slepení byla vidět marmeláda.
Cukroví přeneste na plech s pečicím papírem a pečte při teplotě 170 stupňů přibližně 7 až 10 minut. Důležité je hlídat barvu. Linecké by mělo zůstat světlé a jen na okrajích lehce zrůžovět. Po upečení ho nechte vychladnout a potom slepujte marmeládou.
Já nejraději používám klasickou rybízovou. Je trochu kyselejší a krásně vyvažuje sladké máslové těsto. Někdo dává přednost meruňkové nebo jahodové, ale to už nechávám na každém. Hotové cukroví je nejlepší nechat několik dní odležet v uzavřené krabici, aby změklo a chutě se spojily.
Časem jsem si všiml, že se u nás doma vlastně nikdo neptá, jestli mám linecké dokonale pocukrované nebo jestli jsou všechna kolečka stejně velká. Z tácu mizí jedno za druhým a to je pro mě nejlepší hodnocení.
Dříve jsem si myslel, že vánoční cukroví musí být pracné, krásné a dokonale nazdobené. Dnes už to vidím jinak. Raději upeču obyčejné domácí linecké, které chutná po másle a poctivé marmeládě, než abych utrácel peníze za drahé zákusky, které vypadají sice krásně, ale člověk si na ně za chvíli ani nevzpomene.
A jestli mám nějakou radu pro chlapy, kteří se chtějí letos pustit do pečení, je jednoduchá: Nebojte se, když nebude každý kousek vypadat jako z časopisu. Hlavně ať chutná. O Vánocích totiž stejně nikdo nepočítá, kolik jste udělali dokonalých hvězdiček. Mnohem důležitější je, že jste je připravili sami.
