Článek
Umění včasného ústupu a respektu k novým pravidlům
Svět se změnil a s ním i metody výchovy, které dnes mladí rodiče vyznávají. I když máme pocit, že naše zkušenosti jsou lety prověřené a naše děti jsme vychovali ke zdraví a slušnosti, musíme přijmout fakt, že teď jsou na řadě oni. Hlavním pravidlem pro spokojené vztahy je respektování hranic, které si nová rodina nastavila. Pokud maminka vnoučete zakazuje cukr nebo trvá na pevném režimu spánku, je lepší to přijmout jako fakt než s tím vnitřně bojovat.
Naše role už není v první linii odpovědnosti, ale v roli bezpečné přístavu. Když mladí cítí, že jejich pravidla nezpochybňujeme za jejich zády, začnou si pro rady chodit sami. Důvěra se buduje skrze mlčení v momentech, kdy bychom nejraději zasáhly. Skvělá babička je ta, která se zeptá, jak může pomoci, místo toho, aby rovnou začala organizovat domácnost podle svého. Tento přístup vrací do vztahů lehkost a zbavuje mladé rodiče pocitu, že jsou neustále pod dozorem nebo kritikou.
Naslouchání jako cesta k srdci vnoučat i dětí
Často máme tendenci mluvit o tom, jak to bylo dříve, nebo dávat k dobru historky, které mají sloužit jako poučení. Jenže největším darem, který můžeme rodině věnovat, je plná pozornost. Být babičkou, která skutečně poslouchá, co vnoučata trápí v moderní škole nebo co prožívají naši dospělí potomci v práci, je vzácné. Moderní doba je rychlá a dravá, proto klid a trpělivost starší generace působí jako balzám. Místo hodnocení zkusme raději pokládat otázky.
Zájem o pocity druhých otevírá dveře mnohem efektivněji než direktivní doporučení. Když se nebudeme snažit za každou cenu dominovat diskuzi, staneme se pro ostatní přirozenou autoritou, ke které se lidé vracejí, protože se v její přítomnosti cítí dobře a slyšeni. Skvělá babička totiž neovládá prostor svou moudrostí, ale vytváří v něm místo pro ostatní. Je to tichá síla, která rodinu stmeluje bez zbytečného tlaku.
Vlastní život jako nejlepší prevence konfliktů
Možná to zní překvapivě, ale nejlepší cestou k dobrým vztahům s dětmi je mít svůj vlastní bohatý program. Pokud se náš svět točí výhradně kolem vnoučat, začneme na nich nevědomky lpět a naše očekávání vůči nim rostou. To pak vede k pocitům nedocenění nebo k přílišnému zasahování do jejich soukromí. Když máme své koníčky, přátele nebo vzdělávací kurzy, nejsme na rodině citově závislé. Mladí pak nemají pocit viny, že s námi netráví každý volný víkend, a o to raději nás zvou na návštěvu.
Zdravý odstup paradoxně lidi přitahuje. Babička, která má co vyprávět ze svých vlastních zážitků, je pro vnoučata nesmírně inspirativní osobou. Ukazujeme jim tak, že život je pestrý v každém věku. Tím, že si zachováme vlastní nezávislost, dáváme svobodu i svým dětem. Výsledkem je vztah založený na upřímné touze se vidět, nikoliv na povinnosti. Právě v této svobodě a vzájemné úctě spočívá tajemství té nejlepší babičky pod sluncem.
