Článek
Vodní lázeň pro novou elektroniku
Celý týden jsem se těšil na nový notebook který měl dorazit v pátek. Sledoval jsem aplikaci a viděl že kurýr je už jen pár zastávek ode mě. Právě když jsem byl na deset minut v patře v koupelně zaslechl jsem jen krátké klapnutí branky a zvuk odjíždějící dodávky. Žádný zvonek žádné volání prostě nic. Když jsem vyběhl ven polil mě pot. Na nezastřešeném chodníku ležela papírová krabice a z nebe se zrovna spustil prudký liják. Než jsem k ní stihl doběhnout karton byl úplně rozmočený a v rozích se začal rozpadat. Kurýr se ani neobtěžoval zásilku schovat pod stříšku u dveří nebo ji hodit za plot na suché místo. Popadl jsem tu mokrou věc a uvnitř slyšel jen smutné šplouchání vody. Moje trpělivost v tu chvíli definitivně přetekla. Místo abych se snažil přístroj zachránit vytočil jsem okamžitě linku dopravce a nebral si servítky. Chtěl jsem spravedlnost a nápravu za tak nehoráznou profesionalitu která mi zničila věc za desítky tisíc korun během pár minut na dešti.
Pomsta v barvách logistického giganta
Operátorka na lince sice zněla omluvně ale můj tón byl neúprosný a trval jsem na oficiálním zápisu a prošetření konkrétního řidiče. Druhý den mi přišlo potvrzení o zahájení reklamace ale tím veškerá komunikace utichla. Teprve po týdnu mi došlo že se děje něco velmi divného. Objednal jsem si krmení pro psa a drobnosti do domácnosti u úplně jiných e-shopů ale balíky stále nepřicházely. Když jsem se podíval na trasování zásilek u všech svítil stejný status a to že adresa je neúplná nebo příjemce nebyl zastižen. Bylo to absurdní protože jsem byl celý den doma a nikdo se ani nepokusil kontaktovat mě telefonem. Brzy mi došlo že jsem se ocitl na jakési černé listině místního depa. Moje stížnost zřejmě zasáhla něčí ego nebo finanční bonusy a dopravce se rozhodl mi to spočítat. Každá moje další zásilka kterou měl doručit tento konkrétní dopravce končila v nekonečné smyčce skladu a já jen bezmocně sledoval jak se moje věci válejí někde v regálu zatímco já marně čekám u branky.
Nekonečné čekání na spravedlnost
Trvalo to dlouhé tři týdny než se ledy pohnuly. Musel jsem absolvovat desítky telefonátů a psát e-maily na nejvyšší vedení firmy aby se někdo začal zajímat o to proč je jedna konkrétní adresa v našem městě náhle nedoručitelná. Mezitím jsem musel pro balíčky jezdit osobně na centrální sklad padesát kilometrů daleko protože kurýři mě prostě ignorovali. Nakonec se ukázalo že můj případ řešil vedoucí který byl s oním kurýrem kamarád a moji stížnost bral jako osobní útok. Teprve hrozba právními kroky a zveřejněním fotografií mokrého balíku v médiích přinesla výsledky. Firma se oficiálně omluvila notebook mi proplatili a na můj rajon nasadili nového řidiče. Stálo mě to ale neuvěřitelné množství nervů a času který mi nikdo nevrátí. Ponaučení je jasné a sice že v dnešním světě logistiky má i ten nejmenší článek řetězce moc vám pořádně znepříjemnit život pokud se rozhodnete ozvat. Příště si raději zásilku nechám poslat do výdejního boxu protože tam na ni alespoň neprší a nikdo se mi nemůže mstít.
