Hlavní obsah
Příběhy

Na silvestra jsem usnula před půlnoci. Tchán kvůli tomu řekl manželovi, že je se mnou nuda

Foto: Freepik/freepik.com

Neudělala jsem to naschvál. Nebyl v tom protest ani nechuť. Jen obyčejná únava, která nešla přemoct ani za nic. To, co následovalo další den, jsem ale nečekala.

Článek

Silvestr bez velkých plánů

Na silvestra jsme byli u tchána. Klasika. Televize puštěná nahlas, chlebíčky, alkohol, stejné historky, které slyším každý rok. Nikdy jsem nebyla ten typ, co potřebuje vydržet do půlnoci za každou cenu. Nevadí mi ohňostroje ani přípitky, ale ten večer jsem byla vyčerpaná. Práce, stres, málo spánku. Říkala jsem si, že si jen na chvíli lehnu.

Usnula jsem dřív, než jsem čekala. Bez dramatu, bez loučení. Prostě jsem zavřela oči a bylo ticho. Probudila jsem se až po půlnoci. Všechno už bylo za námi. Smích, hluk, skleničky. Manžel mi řekl, že jsem nic nepropásla. Usmála jsem se a šla si dát vodu. Netušila jsem, že tím pro někoho začal problém.

Hodnocení bez kontextu

Druhý den mi manžel řekl, že mu jeho otec něco poznamenal. Prý že je se mnou nuda. Že silvestr se má slavit, ne prospat. Řekl to lehce, skoro pobaveně. Jako vtip. Jenže to ve mně zůstalo. Ne proto, že by mě to urazilo. Ale proto, jak samozřejmě to zaznělo. Najednou jsem byla shrnutá do jedné věty. Nuda. Ne člověk, který je unavený. Ne žena, která celý rok funguje. Jen někdo, kdo nesplnil očekávání cizího večera.

Došlo mi, že pro něj je zábava výkon. Výdrž. Hlasitost. A že cokoli mimo to je selhání. I spánek. Nejvíc mě ale mrzelo, že to manžel přenesl dál. Ne proto, aby mě bránil, ale jako informaci. Bez komentáře. Bez postoje. Jako by šlo o poznámku k počasí. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nejde o tchána. Jde o to, kdo stojí vedle mě, když mě někdo hodnotí.

Bez vysvětlování

Nechci se obhajovat za to, že jsem unavená. Nechci vysvětlovat, proč jsem neusnula po půlnoci správně. Došlo mi, že nejde o silvestr. Jde o očekávání, že budu bavit. Že budu zapadat. Že budu taková, jakou mě někdo chce mít. A že když nejsem, přijde nálepka.

Od té doby ten večer vidím jinak. Ne jako trapas, ale jako signál. Že únava není slabost. Že ticho není nuda. A že nejsem povinna být zábavná proto, aby byl někdo jiný spokojený. Silvestr skončil. Věta zůstala. A já si ji nosím v hlavě hlavně proto, abych příště věděla, kdy už se nemám snažit zapadnout.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz