Článek
Expresní doručení? Spíš tak expresní výsměch
Balíček jsem potřeboval rychle – šlo o drobnou, ale důležitou elektroniku, kterou jsem měl použít na víkendové focení. Standardní doprava nepřipadala v úvahu, takže jsem připlatil tři stovky za expresní doručení do druhého dne. Garance dodání do určité hodiny, hezky černé na bílém.
Zboží mělo dorazit v pátek dopoledne. Nepřišlo. Nevolal kurýr, nikdo nic. V pátek večer to už začalo být podezřelé, ale říkal jsem si – dobře, ještě počkám. Nakonec dorazil balíček až v pondělí.
Poškozené zboží a nulová odpovědnost
Když jsem ho převzal, už jsem jen doufal, že aspoň obsah přežil. Nepřežil. Krabička byla otlačená, mokrá a v rohu natržená. Uvnitř položka za cca 1500 Kč, která už nikdy nebude úplně v pořádku – povrch poškrábaný, něco vevnitř chrastí.
Volal jsem na zákaznickou linku. Nejprve jsem čekal skoro půl hodiny, pak mi operátorka (která mluvila stylem „co mě otravujete“) oznámila, že reklamace se vztahuje jen na ztracené zásilky. Zpoždění prý není jejich vina a poškození mám řešit s odesílatelem. Odesílatel samozřejmě říká, že za to odpovídá přepravce. Takže klasické přehazování horkého bramboru.
Nikdy víc, i kdyby to bylo zadarmo
Nechci jmenovat konkrétní společnost. A možná, že u někoho jinde fungují skvěle. Já osobně už si od nich nevezmu ani leták. Měl jsem na výběr z několika firem a příště si to rozhodně víc promyslím.
Za expresní doručení, které dorazilo se zpožděním a poškozené, jsem zaplatil 300 Kč navíc. Když k tomu přičtu poničené zboží a zkažený víkend, už to opravdu není jen o penězích. Je to o tom, že když něco slíbíte a necháte si za to zaplatit, tak byste to taky měli splnit. A pokud ne, tak aspoň uznat chybu a nést odpovědnost.
Ale to bych asi chtěl v Česku moc.
