Článek
Na společný pokoj jsme se těšily
Naše přátelství vzniklo v kanceláři, kde jsme dvacet let seděly naproti sobě. Znaly jsme navzájem své děti, rozvody i oblíbené zákusky. Po mém odchodu do důchodu jsme se dál scházely každé úterý. Dovolená však zůstávala v rovině žertu. Jedna neměla peníze, druhá hlídala vnoučata a obě jsme čekaly na vhodnější rok.
Nakonec jsme si koupily týdenní pobyt na malém řeckém ostrově. Hana trvala na pokoji se dvěma lůžky. Tvrdila, že je škoda platit příplatek a že po tolika letech se nemáme čím překvapit.
První den proběhl bez potíží. Vybalily jsme kufry, našly cestu na pláž a večeřely na terase. Když jsme se vrátily, Hana si dlouho rovnala věci na nočním stolku. Pak vytáhla z tašky přístroj s maskou a hadicí.
„To je na spaní,“ řekla a obrátila se k zásuvce.
Věděla jsem, že má potíže s dýcháním, ale nikdy jsme o nich nemluvily podrobně. Přístroj tiše hučel. Ujistila jsem ji, že mi nebude vadit. Zhasly jsme kolem jedenácté.
Po půlnoci mě probudilo světlo z koupelny. Hana seděla na posteli bez masky. Zeptala jsem se, zda je jí špatně. Odpověděla, že je všechno v pořádku, a požádala mě, ať spím.
Ráno jsem vstala v sedm. Hana už byla oblečená a kufr měla zavřený. U snídaně mi oznámila, že se v recepci uvolnil malý pokoj o patro výš a ona se tam přesune. Mluvila o lepším výhledu, ačkoli jsme obě věděly, že z jeho okna je vidět parkoviště.
Vzala jsem si to osobně. Přemýšlela jsem, zda chrápu, roztahuji se nebo jsem v noci řekla něco nepříjemného. Hana na každou otázku odpověděla, že chce jen více prostoru. Její rozhodnutí mě zabolelo právě proto, že se tvářila, jako by se nic nestalo.
Dvě postele neznamenají stejný způsob odpočinku
Druhý den jsme se pohybovaly jako kolegyně na služební cestě. Sešly jsme se na snídani, dohodly program a hlídaly čas. Dříve jsme se těšily na večerní povídání. Teď Hana po večeři odcházela do svého pokoje a já jí říkala, že si chci číst.
Třetí ráno nepřišla. Zaklepala jsem u ní a našla ji sedět v křesle, unavenou a rozzlobenou. Přístroj ležel na stole. Řekla, že se maska v noci uvolňuje a budí ji. Doma občas rozsvítí, projde se po bytě nebo si pustí rádio. První noc se mnou ležela bez hnutí, aby mě nerušila. Když usnula, probudila se s pocitem, že nemůže dýchat.
Samostatný pokoj si nezměnila kvůli mně. Udělala to kvůli sobě, jen se styděla říct, že nezvládne noc stejně snadno jako před lety. Před cestou dokonce uvažovala, že pobyt zruší. Společné ubytování prosadila, protože nechtěla vypadat nemocně ani mi přidávat výdaje.
Její vysvětlení mě uklidnilo a zároveň popudilo. Nevadilo mi, že spí jinde. Vadilo mi, že rozhodla i za mě, co dokážu snést. Připomněla jsem jí, kolikrát jsem jí v práci nosila náhradní halenku, když se jí třásly ruce po lécích. Ona mi připomněla, že jsem před ní půl roku tajila potíže se sluchem.
Obě jsme si na dovolenou přivezly představu, že blízkost znamená působit před druhou nenáročně. Ve skutečnosti jsme se tím jedna druhé vzdalovaly.
Sedly jsme si na balkon s výhledem na parkoviště a domluvily nová pravidla. Každá bude spát ve svém pokoji. Ráno si napíšeme, zda chce snídat sama. Program nebudeme plánovat na celý den a žádná se nebude urážet, když druhá potřebuje odpočinek.
Teprve oddělené pokoje nám umožnily cestovat spolu
Odpoledne jsme zrušily organizovaný výlet lodí, na který se ani jedné nechtělo. Hana si šla lehnout a já se prošla do přístavu. Vrátila jsem se s mapou a objevem malé autobusové linky do vnitrozemí. Druhý den jsme jí dojely do vesnice, kde nebyly obchody se suvenýry ani hlasitá hudba.
Hana se přestala omlouvat za přístroj. Jednou večer mi ukázala, jak funguje a proč je pro ni důležitý. Já jí přiznala, že si před spaním vyndávám naslouchadla a ráno bez nich někdy nerozumím, co říká. Proto jsem první den u snídaně odpovídala trochu mimo. Hana se zasmála, protože to přičítala mé uraženosti.
Večery jsme nakonec trávily spolu déle, než kdybychom sdílely pokoj. Seděly jsme venku, dokud jedna neřekla, že chce jít spát. Odpadlo předstírání, že máme stejný rytmus. Hana vstávala později, já chodila brzy ráno plavat. Setkávaly jsme se odpočaté.
Příplatek za druhý pokoj nebyl malý. Hana ho chtěla zaplatit sama, protože změnu udělala bez domluvy. Rozdělily jsme se napůl. Považovala jsem to za cenu za chybu, kterou jsme udělaly společně už při rezervaci. Plánovaly jsme dovolenou pro dvě ženy, jakými jsme bývaly, nikoli pro ty, které skutečně odjížděly.
Po návratu se nás známí ptali, zda jsme se za týden nepohádaly. Hana obvykle odpověděla, že jen první dva dny. Já dodávala, že největší hádku způsobilo právě to, jak moc jsme se jí snažily vyhnout.
Další cestu jsme podnikly o rok později. Tentokrát jsme od začátku objednaly dva malé pokoje. Přes den jsme se občas rozdělily a večer si vyprávěly, co každá viděla. Nikdo se neurazil. Dvacet let přátelství nám totiž nezaručilo, že spolu umíme bydlet. Naučilo nás ale říct si, co potřebujeme, a zůstat přitom kamarádkami.
Zdroj: autorský text
