Článek
Zástěra, klíče a spousta otázek
Po letech v jiné práci jsem si chtěla najít místo blízko domova. Malá prodejna s domácími potřebami hledala někoho na odpoledne, takže se mi rozvrh hodil. Při pohovoru mi majitel Viktor řekl, že první dny strávím s vedoucí Janou. Ukáže mi pokladnu, reklamace i příjem zboží. V pracovní domluvě stálo, že budu prodávat a doplňovat regály.
Jana však těsně před mým nástupem onemocněla. První ráno mi Viktor podal zástěru a řekl, že všechno pochytím za chodu. V prodejně se střídaly dvě studentky, ale obě znaly jen odpolední pokladnu. Na skladě ležely bedny bez popisků a u počítače byl lístek s heslem, které už neplatilo.
První týden jsem se naučila otevřít prodejnu, přijmout běžnou platbu a najít nejprodávanější zboží. U složitějších věcí jsem volala Viktorovi. Někdy telefon vzal a někdy odpověděl až večer. Když zákaznice chtěla vrátit rozbité světlo, raději jsem si na ni vzala číslo, než abych slíbila něco, k čemu jsem nedostala pravidla ani přístup.
V pátek ráno přijela žena z centrály, pod jejíž značkou prodejna fungovala. Měla kontrolovat označení cen, sklad a způsob vyřizování reklamací. Viktor přiběhl o chvíli později. Myslela jsem, že teď konečně odpoví na všechny otázky, které jsem si zapisovala do sešitu.
V jedné větě ze mě udělal vedoucí
Kontrolorka se zeptala, kdo má na směně odpovědnost za zboží. Viktor ukázal na mě a řekl: „To je naše vedoucí směny.“ Studentka u pokladny ke mně zvedla oči. Já jsem se znovu podívala na Viktora, zda opravdu mluví o mně. Neviděla jsem žádný důvod, proč by se moje role během cizí návštěvy měla změnit.
Kontrolorka mi položila několik otázek k evidenci na skladě. Odpověděla jsem, že nastupuji první týden, že mě Jana dosud nezaškolila a že k části systému nemám přístup. Neřekla jsem to útočně. Byl to nejpřesnější popis toho, co mohu a nemohu předvést. Viktor se zasmál a prohlásil, že jsem jen skromná a všechno už zvládám.
To mě zarazilo víc než samotný omyl. Když se tvářil, že mám pravomoci, mohl později tvrdit, že neoznačené bedny nebo nevyřízená reklamace leží na mně. Kontrolorce jsem ukázala sešit s poznámkami a záznam zákaznice, která čekala na odpověď. Zároveň jsem jí řekla, že nevím, jak se v jejich systému označuje přijaté zboží; nikdo mi to dosud nepředvedl.
Viktor mě požádal, ať jdu doplnit regál. Neodmítla jsem práci, ale navrhla jsem, že až se kontrola dostane ke skladu, budu u toho. Potřebuji slyšet, co přesně má prodejna dělat, jestli to ode mě bude dál někdo očekávat. Kontrolorka souhlasila a Viktor nezůstal nadšený.
Co zůstalo bez podpisu
Ve skladu se ukázalo, že část beden čeká na zápis od doby před mým nástupem. Kontrolorka se ptala, kdo prováděl poslední příjem. Viktor hledal papíry a přinesl formulář, který chtěl rychle doplnit. Podal mi ho s tím, že ho mohu potvrdit za dnešní směnu. Nevěděla jsem, co bylo v bednách, když přišly. Řekla jsem, že mohu spočítat jejich současný obsah, ale nepotvrdím převzetí, u něhož jsem nebyla.
Studentka později přiznala, že podobné věci jí Viktor občas dával podepsat, protože Jana většinu času řešila zákazníky. Nechtěla jsem ji vtáhnout do sporu. Vysvětlila jsem jí jen, proč jsem dnes formulář odložila. Když se něco ukáže špatně, podpis má význam pro člověka, který jej připojil, ne pro toho, kdo mu poradil, ať si s tím nedělá starosti.
Kontrolorka si poznamenala chybějící zácvik a odešla s Viktorem do kanceláře. Nevěděla jsem, jakou známku prodejna dostane. Mně se však ulevilo, že jsem před ní nepředstírala znalosti, které mi nikdo nepředal. Zákaznici se světlem jsem mezitím zavolala, že dostane odpověď v pondělí, až se vrátí Jana. Nebylo to elegantní řešení, ale bylo pravdivé.
Po zavírací době mi Viktor řekl, že jsem ho před kontrolou zbytečně shodila. Zeptala jsem se, proč mě označil za vedoucí směny. Odpověděl, že potřeboval, aby kontrolorka viděla na místě někoho zodpovědného. Připomněla jsem mu, že zodpovědnost se nevytvoří tím, že na mě ukáže před cizím člověkem. Musí k ní patřit informace, pravomoc a dohoda.
Jana se vrátila v pondělí
Vedoucí se vrátila po víkendu a první hodinu jsme spolu prošly prodejnu. Nevyčítala mi, že jsem se kontrolorky ptala na věci, které měla předvést ona. Při mém nástupu byla nemocná a Viktor zácvik nenahradil. Ukázala mi postup reklamace, skladový program a místo, kde se ukládají potvrzení. Zkusila jsem si několik kroků sama, dokud si nebyla jistá.
Viktor mezi tím sepsal rozpis, z něhož bylo jasné, kdo je v jaký den vedoucí a koho volat při jeho nepřítomnosti. Pro mne tam stále stálo „prodavačka“. Přesně to jsem přijala při pohovoru. Mohla jsem se časem naučit více, ale nechtěla jsem přeskočit první týden jen proto, že to na chvíli působilo lépe před kontrolou.
Kontrolorka se za měsíc zastavila znovu. Tentokrát jsem jí sama ukázala, jak přijímáme vrácené zboží. Přesně jsem věděla, co dělám, a nemusela jsem se tvářit jako někdo jiný. Jana byla na směně se mnou a na otázky o skladu odpovídala ona. Prodejna fungovala klidněji, protože se role přestaly měnit podle toho, kdo právě vešel dveřmi.
Jednou mi Viktor nabídl, abych ho při Janině dovolené zastupovala. Neodpověděla jsem hned ano ani ne. Zeptala jsem se, co by zastupování znamenalo, kdo mi předá přístup a jak se změní odměna. Poprvé jsme o té možnosti mluvili jako o skutečné práci, nikoli jako o slově proneseném před kontrolou.
Začátek, který se nedá přeskočit
Nastoupit do nového zaměstnání není ostuda ani ve věku, kdy už člověk pracoval jinde dlouho. Já jsem znala zákazníky, účtenky i běžný provoz, ale tato prodejna měla vlastní systém. Potřebovala jsem se ho naučit. Kdybych první týden mlčela a jen přikyvovala, vypadala bych před kontrolou zkušeněji. Příští pondělí bych pořád nevěděla, kam zapsat vrácené světlo.
V sešitu mám dnes vedle původních otázek doplněné odpovědi. Některé jsem získala od Jany, jiné přímo při práci. Už ho nemusím otevírat při každém zákazníkovi. Nechávám si ho přesto ve skříňce, protože mi připomíná rozdíl mezi učením a předstíráním. Jedno je pomalé a nakonec pomůže. Druhé může trvat přesně tak dlouho, než odejde kontrola.
Zdroj: autorský text
