Hlavní obsah

Sestra chtěla společně číst maminčiny dopisy. Zajímalo ji jen, zda v nich nejsou peníze

Foto: Freepik/freepik.com

Po maminčině smrti zůstala krabice s dopisy. Sestra navrhla, že si je přečteme společně. Byla to hezká představa, dokud jsem si nevšimla, že se mě pořád dokola ptá na jedno a to samé. Ne na to, co máma psala. Ale na to, jestli v nich něco není.

Článek

Nález krabice s dopisy při vyklízení bytu

Máma zemřela v lednu, krátce po osmdesátce. Byla to rychlá smrt, taková, o které lidé říkají, že je milosrdná. Já jsem zůstala v jejím bytě s krabicemi a vzpomínkami. Sestra Jana přijela o dva dny později, protože bydlí daleko a musela si vzít volno v práci.

Vyklízely jsme spolu. Byl to týden plný věcí, které jsme nechtěly vyhodit, ale nevěděly jsme, co s nimi. V jednom z šuplích v obývacím pokoji jsem našla krabici od bot. Byla plná dopisů. Byly to dopisy od tety z Vídně, od strýce z Ameriky, od máminých kamarádek z mládí. Byly tam i dopisy, které máma psala a nikdy neodeslala. A byly tam dopisy od táty, z doby, kdy spolu chodili.

Jana se na krabici podívala a řekla, že bychom si je měly přečíst společně. Bylo to milé. Řekla jsem, že ano. Že si je rozdělíme a budeme si je číst večer u kávy. Byla jsem ráda, že to Jana navrhla. Myslela jsem si, že to bude způsob, jak se rozloučit s mámou. A jak si být blíž.

Podivné otázky na peníze

Začaly jsme druhý den. Sedly jsme si do kuchyně a Jana vytáhla první dopis. Byl od tety z Vídně, z roku sedmdesát osm. Máma v něm psala o tom, jak se jí stýská, jak vzpomíná na dětství, jak jí chybí rodina. Byl to krásný dopis. Dojemný.

Jana ho přečetla a pak se zeptala: „A není v něm něco o peněžích?“ Řekla jsem, že ne. Že je to jen o vzpomínkách. Jana řekla: „Hm.“ A vzala si další dopis. Přečetla ho a zeptala se znovu: „A tady? Není tam něco o peněžích?“ Řekla jsem, že ne. Že je to dopis od kamarádky z práce.

Po pátém dopise mi to začalo být divné. Jana se neptala na to, co máma psala. Neptala se na pocity, na vzpomínky, na to, co se v rodině dělo. Ptala se jen na peníze. Pořád dokola. Bylo to jako by četla noviny a hledala inzeráty.

Zeptala jsem se jí, proč se pořád ptá, a ona se urazila. Řekla, že to není pravda. Že ji to zajímá, protože máma mohla mít nějaké dluhy nebo naopak něco, o čem jsme nevěděly. Že je to praktické. Že bychom měly vědět, co máma psala o peněžích, kdyby se něco objevilo. Řekla jsem jí, že máma žádné dluhy neměla. Že byt byl její, že po ní nezůstaly žádné závazky. Jana řekla, že to není o dluzích. Že máma mohla mít někde uložené peníze. Že mohla něco poslat tetě, nebo strýci. Že bychom to měly vědět.

Odhalení pravého důvodu v neodeslaném dopise

Třetí den jsem narazila na dopis, který máma psala tetě v roce devadesát dva. Byl to dopis, který nikdy neodeslala. Byl v něm příběh o tom, jak táta chtěl koupit chalupu a máma s tím nesouhlasila. Byl to dlouhý dopis, plný emocí. Máma v něm psala, že se bála, že přijdou o všechno. Že táta byl ochotný dát do toho všechny úspory.

Přečetla jsem ho Janě nahlas. Čekala jsem, že se jí to bude líbit. Že to bude zajímat. Ale Jana řekla: „A co bylo dál? Koupili ji?“ Řekla jsem, že ne. Že to byl jen dopis, který nikdy neposlala. Jana řekla: „Takže žádné peníze.“ A odložila ho.

V tu chvíli mi to došlo. Jana nehledala vzpomínky. Nehledala mámu. Hledala peníze. A když je nenašla, ztratila zájem. Bylo mi to líto. Ne kvůli sobě. Kvůli mámě. Kdyby věděla, že její dcera čte její dopisy jen proto, aby zjistila, jestli v nich nejsou peníze, bylo by jí to líto.

Čtvrtý den jsem to nevydržela. Zeptala jsem se jí, co se děje. Proč se pořád ptá na peníze. Jana chvíli mlčela a pak řekla, že její syn potřebuje peníze na bydlení. Že on a jeho žena chtějí koupit byt a nemají na základ. Že ona mu nemůže pomoct, protože nemá. A že doufala, že máma něco nechala. Že to našla v dopisech.

Upřímný rozhovor a nový pohled na dopisy

Řekla jsem Janě, že jí půjčím. Ne protože to našla v dopisech. Protože je to moje sestra. A protože vím, že by udělala to samé pro mě. Jana se rozplakala. Řekla, že to nechce. Že to byl nápad jejího syna. Že ona to jen hledala, protože se bála, že jí řekne, že to nezvládne.

Sedli jsme si znovu k dopisům. Tentokrát jsme je četly bez hledání. Bez otázek na peníze. Četly jsme o mámě, o jejích pocitech, o jejích vzpomínkách. Bylo to jiné. Bylo to lepší. A když jsme dočetly poslední dopis, Jana řekla, že jí to je líto. Ne kvůli penězům. Kvůli tomu, že si neuměla říct o pomoc jinak než hledáním v dopisech.

Dneska mám dopisy doma. Jsou v krabici od bot, na stejné poličce, kde byly u mámy. Občas si je přečtu. Ne kvůli penězům. Kvůli mámě. A kvůli tomu, že jsem si uvědomila, že člověk někdy hledá něco jiného, než našel. A že to, co potřebuje, je často blíž, než si myslí. Stačí se zeptat. Ne v dopisech. Nahlas.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz