Článek
Nový zámek měl zvýšit bezpečnost
V našem domě je dvanáct bytů a ke každému patří malá sklepní kóje. Tu svou téměř nepoužívám. Mám v ní zavařovací sklenice, skládací sušák a dva kufry. Přesto ji nechci nechat otevřenou. Po několika krádežích proto vlastníci rozhodli, že se vymění zámek u společných dveří do sklepa a každý byt dostane dva nové klíče.
V době předávání jsem byla u dcery. Když jsem se vrátila, správce Karel mi dal jen jeden klíč. Druhý prý zůstal u firmy, protože vyrobila méně kopií, než měla. Nevadilo mi to, dokud jsem první klíč neztratila spolu s pouzdrem při cestě vlakem.
Karel mi po telefonu řekl, že náhradní kus nemá. Tvrdil, že bezpečnostní vložka dovoluje kopírování pouze s kartou, kterou vlastní výbor domu, a že se objednávky dělají hromadně. Požádala jsem ho, aby můj klíč přidal k nejbližší objednávce. Slíbil, že se ozve.
Poslala jsem mu žádost také e-mailem, abych měla datum. Odpověděl jedinou větou, že požadavek eviduje. Když jsem se později ptala předsedkyně, žádnou objednávku neznala. Myslela si, že oba klíče převzal každý vlastník osobně. To byl první okamžik, kdy jsem začala pochybovat, že problém způsobil zámečník.
Pokaždé měl jiný důvod
První týden se nic nedělo. Podruhé Karel řekl, že předsedkyně výboru odjela. Potřetí prý výrobce požadoval seznam všech vlastníků. Když jsem navrhla, že klíč zaplatím předem, odpověděl, že nejde o peníze, ale o pravidla. Do sklepa mě v případě potřeby pustí osobně.
Dvakrát jsme si domluvili termín a dvakrát nepřišel. Potřebovala jsem kufr před cestou do lázní, a tak jsem ho nakonec koupila nový. Karel se omluvil krátkou zprávou. Začala jsem mít pocit, že se vstupu vyhýbá záměrně, ale nedokázala jsem si představit proč. Moje kóje neobsahovala nic cenného.
Sousedka Irena měla oba klíče. Nabídla mi, že mě do společné chodby pustí, jenže jednotlivé kóje mají vlastní visací zámky. Klíč od své jsem měla doma. Domluvily jsme se tedy na sobotu. V pátek večer však ve sklepě začala téct voda z poškozené trubky a situace se vyřešila jinak.
Dveře otevřeli kvůli vodě
Instalatér potřeboval přístup ke stoupačce, která vede za řadou kójí. Předsedkyně domu otevřela společné dveře a požádala vlastníky, aby zkontrolovali své věci. Šla jsem s Irenou dolů. U mé kóje visel jiný zámek, než jaký jsem tam kdysi dala. Byl nový a lesklý.
Karel stál opodál a tvrdil, že si zámek nejspíš pletu. Předsedkyně mu připomněla, že jako správce má univerzální nůžky pro případ havárie. Když zámek odstranil, za dveřmi nebyly moje kufry ani sklenice. Prostor vyplňovaly čtyři pneumatiky, střešní box, plastové kanystry a krabice s autodíly. Na jedné byl štítek s Karlovou adresou.
Instalatér nás požádal, abychom věci odsunuli od zadní stěny. Pod pneumatikami zůstaly na podlaze černé kruhy a jedna krabice nasákla vodou. Byly v ní moje staré fotografie z výletů, které jsem považovala za bezpečně uložené. Škoda nebyla velká, ale právě pohled na mokré album změnil nepříjemné podezření v konkrétní důsledek.
Moje věci ležely natlačené v zadní části a sušák měl zlomenou nohu. Karel nejprve tvrdil, že pneumatiky do kóje odložil pouze na několik dní, protože se opravovala garáž. Irena však poznala střešní box, který tam vídala už od jara. Tehdy mi došlo, proč se mnou nikdy nechtěl sejít u sklepa a proč mi údajně nebylo možné vydat klíč.
Pravidla platila jen pro někoho
Na mimořádné schůzi Karel přiznal, že druhý klíč od společných dveří pro můj byt měl od začátku. Nechal si ho, protože věděl, že sklep navštěvuji zřídka. Do kóje se dostal tak, že odstranil můj starý visací zámek a nahradil ho vlastním. Považoval to prý za dočasné využití prázdného prostoru.
Řekla jsem, že prázdný prostor není prostor bez vlastníka. Také jsem chtěla vědět, kdo další má přístup a zda se evidence klíčů vůbec vede. Předsedkyně zjistila, že Karel převzal od zámečníka několik rezervních kusů, ale jejich rozdělení nezapsal. Výbor mu odebral správu klíčů a pověřil tím jiného člena.
Karel musel své věci do druhého dne odnést a nahradit poškozený sušák i zámek. Omluvil se mi na chodbě. Tvrdil, že mi nechtěl způsobit škodu a že by kóji okamžitě vyklidil, kdybych ji potřebovala. Připomněla jsem mu dva domluvené termíny, na které nepřišel. Právě tehdy jsem ji potřebovala.
Klíč teď visí u dveří
Po opravě potrubí jsme dostali nové očíslované klíče proti podpisu. Každý byt má dva a rezervní kusy jsou zapečetěné u předsedkyně. Není to složitý systém. Stačilo zapsat, kdo co převzal, a nepovažovat cizí majetek za nevyužitou příležitost.
Do sklepa chodím pořád jen několikrát do roka. Na dveřích kóje mám nový zámek a uvnitř stejné sklenice, kufry a opravený sušák. Rozdíl je v tom, že už nemusím nikoho prosit, aby mě pustil k věcem, které jsou moje.
Karel zůstal v domě bydlet, ale správce už nedělá. Když se potkáme, pozdravíme se. Nevedu s ním další spor, přesto jsem na jeho vysvětlení nezapomněla. Nejvíc mě totiž nerozzlobily pneumatiky. Vadilo mi přesvědčení, že pokud někam často nechodím, může někdo jiný rozhodnout, že tam nemám co hledat.
Fotografie jsem usušila mezi papíry a většinu zachránila. Do kóje jsem pak přidala jednoduchou plastovou polici, aby nic neleželo přímo na zemi. Byla to drobnost, kterou jsem mohla udělat už dávno. Teprve cizí zásah mě ale přiměl znovu se starat o místo, které jsem sice vlastnila, ale příliš dlouho je nechávala bez povšimnutí.
