Článek
Divné chování nenápadné spolucestující
Seděla jsem na sedadle u okna a tašku měla hozenou ledabyle přes rameno. Vedle mě stála starší dáma v elegantním kabátu, která celou dobu upřeně sledovala skupinku mladíků u dveří. Působila nervózně, neustále si popotahovala rukavice a těkala pohledem mezi mnou a prostorem za mými zády. Když autobus prudce zabrzdil na semaforech, nahnula se ke mně tak blízko, že jsem cítila její parfém s vůní fialek. Položila mi ruku na předloktí a velmi tichým, naléhavým hlasem mi do ucha pošeptala, ať si okamžitě zkontroluju obsah kabelky a hlavně tu malou boční kapsu se zipem. Než jsem stihla cokoli namítnout nebo se jí zeptat, co tím myslí, autobus zastavil a ona se protlačila ven dřív, než se zavřely dveře. Zůstala jsem tam sedět jako opařená, zatímco se mi srdce rozbušilo neznámým strachem.
Obsah který neměl zmizet
Rychle jsem stáhla kabelku do klína a prsty mi nahmataly rozepnutý zip. Moje peněženka tam byla, mobil také, dokonce i klíče od bytu zůstaly na svém místě. Už jsem si myslela, že ta paní byla jen zmatená nebo přehnaně opatrná, dokud jsem nesáhla hlouběji do té malé kapsičky. Chyběla tam obálka s důležitými dokumenty, které jsem ten den vyzvedávala u právníka kvůli rozvodovému řízení a majetkovému vyrovnání. Byly tam originály listin, které dokazovaly, že můj manžel tajně odčerpával peníze ze společného účtu na své soukromé podnikání v zahraničí. Bez těch papírů bych u soudu neměla šanci a přišla bych o všechno, na čem jsem roky pracovala. V panice jsem se rozhlédla kolem sebe a uviděla jednoho z těch mladíků, jak se snaží nenápadně proklouznout k zadním dveřím s kouskem bílého papíru vykukujícím z kapsy bundy.
Odvaha která se vyplatila
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Místo abych začala křičet, prostě jsem vstala a velmi důrazně ho chytila za rukáv právě ve chvíli, kdy chtěl vystoupit. Podívala jsem se mu přímo do očí a ledovým hlasem jsem mu řekla, ať mi okamžitě vrátí to, co mi vzal, jinak na příští zastávce volám policii, která už na nás čeká. Mladík znejistěl, podíval se na své kumpány, ale můj pevný stisk a odhodlaný výraz ho zlomily. Beze slova mi obálku hodil do klína a vyskočil z autobusu, jako by ho honili všichni čerti. Sedla jsem si zpátky a dlaně se mi rozklepaly až o minutu později. Ta neznámá žena mi nezachránila jen peníze na nájem, zachránila moji budoucnost a svobodu, o kterou jsem tak těžce bojovala. Dodnes přemýšlím, jestli to byla jen náhoda, nebo jestli mě ta paní sledovala už od advokátní kanceláře, protože věděla, že se mě někdo pokusí okrást o důkazy, které měly u soudu cenu zlata.
