Článek
Do servisu jsem jela s jasnou představou, co chci opravit
Naše starší auto potřebovalo nové brzdy. Byly staré a při brzdění se ozývalo kovové drhnutí. Manžel jezdí služebním vozem, takže jsem byla odkázaná na to svoje. Zavolala jsem do servisu, který mi doporučila kolegyně z práce. Majitel měl dobrou pověst, dílna byla kousek od nás a cena vypadala rozumně.
Domluvili jsme se na pondělí ráno. Přijela jsem v osm, klíčky jsem předala mladému mechanikovi, který mi řekl, že to bude hotové do dvou dnů. Zeptala jsem se, jestli bych mohla dostat náhradní vůz, protože bez auta se dostávám do práce jen složitě. Mechanik se šel zeptat majitele. Vrátil se s tím, že náhradní vůz nedají, protože oprava je krátká a není potřeba.
Náhradní vůz jsem nedostala, ale auto jsem viděla jinde
Nebyla to pravda, ale nechtěla jsem se hádat. Domluvila jsem se s kolegou, že mě bude dva dny vozit, a odešla jsem pěšky domů. Odpoledne jsem šla na nákup. Restaurace na náměstí má před vchodem parkoviště a já jsem tam uviděla naše auto. Poznala jsem ho podle nálepky na zadním skle, kterou tam dcera nalepila před lety.
Nejdřív jsem si myslela, že jde o podobný vůz. Ale byla to naše značka, naše barva, náš škrábanec na pravých dveřích. Seděl v něm majitel servisu. Měl na sobě košili a vypadal, že si jede něco zařídit. Auto bylo plné, na zadním sedadle ležely tašky. Zastavil před restaurací, vystoupil a vešel dovnitř.
Zavolala jsem do servisu a oni mi řekli, že auto je na zvedáku
Vytáhla jsem telefon a zavolala do dílny. Zvedl to stejný mladý mechanik. Zeptala jsem se, jestli je možné, že by moje auto bylo pryč, protože jsem ho viděla v centru. města. Chvíli mlčel a pak řekl, že auto je na zvedáku a mechanik na něm pracuje. Řekla jsem mu, že jsem ho právě viděla odjíždět od restaurace. Změnil tón a řekl, že se zeptá.
Za deset minut mi volal majitel. Byl příjemný, ale říkal, že si myslím, že vidím věci, které tam nejsou. Že jejich služební vůz je podobný a má stejnou barvu a že jsem si to spletla. Řekla jsem mu, že nálepka na zadním skle je jedinečná, protože ji dcera vyrobila sama. Chvíli mlčel a pak řekl, že se na to podívá.
Přišla jsem do servisu osobně a majitel mi nabídl slevu
Rozhodla jsem se, že do toho servisu zajdu, abych se ujistila, co se děje. Auto tam stálo, ale na zvedáku nebylo. Bylo zaparkované před dílnou a na zadním sedadle byly ještě vidět tašky z nákupu. Majitel mě přivítal s úsměvem a řekl, že šlo o nedorozumění. Prý si vzal moje auto na krátkou zkušební jízdu, protože chtěl ověřit, jestli brzdy fungují správně. Zkušební jízda prý trvala dvacet minut a on se zastavil na obědě.
Řekla jsem mu, že mi to nepřipadá jako zkušební jízda, když veze nákup a jede do restaurace. Nabídl mi slevu na opravu a omluvu. Odmítla jsem slevu a chtěla jsem vysvětlení. Řekl, že to dělá běžně, že zákazníci jsou rádi, když se auto projede a on zkontroluje, jestli je vše v pořádku. Že to není nic neobvyklého.
Nakonec jsem si auto odvezla a našla si jiný servis
Trvala jsem na tom, aby mi auto vydali hned. Brzdy byly hotové, ale nechtěla jsem tam nechat ani korunu. Majitel se tvářil uraženě, ale nakonec mi dal klíčky. Zaplatila jsem jen cenu za díly a odjela. Cestou domů jsem si uvědomila, že mi nevadí ani tak to, že si auto půjčil. Vadilo mi, že mi lhal. Kdyby mi řekl, že si ho na hodinu vezme, možná bych souhlasila. Ale on mi řekl, že to není možné, a pak to udělal tajně.
Našla jsem si jiný servis. Je dál a dražší, ale majitel mi při předání auta řekl, že si ho půjčí jen na cestu kolem dílny, a když to udělá, dá mi vědět. To mi stačilo. Není to o penězích. Je to o tom, že když někomu svěřím auto, svěřuji mu i kus své důvěry. A ta se nedá koupit slevou.
