Článek
Tlačítka zmizela přes noc
O výměně zvonků rozhodlo společenství vlastníků na jarní schůzi. Staré tablo bylo odřené, několik jmenovek nečitelných a kamera dávno nefungovala. Firma nabídla systém, ve kterém návštěvník zadá číslo bytu nebo naskenuje kód. Aplikace pak zavolá obyvateli na mobil a ten dveře otevře odkudkoli.
Při prezentaci to vypadalo skvěle. Kurýra pustíme do předsíně, i když jsme v práci, uvidíme snímek člověka u dveří a nebudeme měnit jmenovky při každém stěhování. Pro návrh jsem hlasovala také. Nikdo z nás si nevšiml drobné podmínky: každý byt potřebuje chytrý telefon s datovým připojením.
Domovník Milan bydlel v přízemí přes čtyřicet let. Telefon měl tlačítkový, protože z něj pouze volal a posílal krátké zprávy. Na schůze nechodil, pokud se neřešilo topení nebo střecha. Předseda mu prý o aplikaci řekl na chodbě. Milan odpověděl, že ji nepotřebuje, protože bývá doma a návštěvy mu mohou zaklepat na okno.
V pondělí ráno firma staré tablo odpojila. Ve zdi zůstala jen hladká černá plocha s číslicemi a malým kódem. Milanovo jméno zmizelo spolu s ostatními.
Dcera znala jen jeho příjmení
První potíž přišla hned odpoledne. Když jsem se vracela z nákupu, stála před domem žena s papírovou taškou z lékárny. Ptala se, zda Milan bydlí pořád v přízemí. Byla to jeho dcera Jana, kterou jsem několik let neviděla. Přivezla mu nové léky po kontrole u lékaře a spěchala zpět do práce.
Na panelu však nebyla jména, jen čísla bytů. Jana nevěděla, že její otec bydlí v bytě číslo dvě. Zkusila zadat nulu, jeho rok narození i číslo vchodu. Displej pokaždé oznámil neplatnou volbu. Kód neměla čím načíst, protože i její služební telefon měl vybitou baterii.
Zavolat otci nemohla. Milan nechával mobil většinu dne na nabíječce v kuchyni a při práci ve sklepě ho neslyšel. Zaklepat na okno nešlo, protože měl stažené venkovní žaluzie. Jana čekala před domem skoro dvacet minut, než jsem přišla s klíčem.
Uvnitř jsme Milana našly u prasklého ventilu v kočárkárně. O návštěvě nevěděl. Když zjistil, že dcera stála venku, rozzlobil se. Ne na ni, ale na systém, který z jeho bytu udělal místo bez zvonku.
Aplikace neuměla zavolat na obyčejný telefon
Předseda domu přišel večer s návodem. Tvrdil, že Milana do systému doplníme během pěti minut. Teprve při nastavování zjistil, že aplikace se nedá přesměrovat jako běžný hovor na tlačítkový telefon. Vyžadovala registraci, přístup k internetu a potvrzení v chytrém mobilu.
Navrhl, že Milanovi koupíme levný telefon z domovního fondu. Domovník odmítl. Nechtěl se kvůli zvonku učit zařízení, které jinak nepotřebuje, platit data a hlídat aktualizace. Měl pravdu i v tom, že návštěva nemá před dveřmi řešit, zda zná číslo jeho bytu.
Debata rychle sklouzla k tomu, zda je Milan příliš tvrdohlavý. Připomněla jsem ostatním, že problém neměla jen starší osoba. Jeho dcera vlastnila moderní telefon, ale v rozhodující chvíli byl vybitý. Stejně by dopadl kurýr, zdravotník nebo nový soused, který zná pouze jméno člověka, za nímž jde.
Firma nám systém prodala jako úplnou náhradu zvonků. V nabídce však byla i doplňková tlačítka napojená přímo na domácí přijímač. Nikdo je neobjednal, protože prezentace zdůrazňovala úsporu kabelů. Tlačítko pro jeden byt stálo mnohem méně než nový telefon a datový tarif.
Jeden zvonek odhalil větší chybu
Dočasně jsme na dveře nalepili cedulku s Milanovým číslem bytu. Nebylo to dobré řešení. Domovník se celý život staral, aby chodby nevypadaly jako vývěsní plocha, a teď měl svůj kontakt napsaný fixem vedle elektronického panelu za desítky tisíc.
Na mimořádné schůzi jsme prošli potřeby všech obyvatel. Ukázalo se, že paní Alena z pátého patra sice chytrý telefon má, ale po mrtvici hůř ovládá dotykovou obrazovku. Manželé ve třetím patře nechávají mobil v noci vypnutý. Rodina s malým dítětem nechtěla, aby kurýři zvonili do osobního telefonu obou rodičů.
Objednali jsme proto čtyři obyčejná tlačítka a jeden společný seznam jmen, který návštěvníkům ukazuje čísla bytů. Milan dostal malý přijímač do zásuvky. Když někdo stiskne jeho tlačítko, ozve se v kuchyni i v předsíni. Aplikace zůstala pro všechny, kterým vyhovuje.
Předseda přiznal, že při rozhodování sledoval hlavně cenu instalace a moderní funkce. Ptal se, zda systém splní technické požadavky, ale nezkusil si cestu návštěvníka bez aplikace. Firma dodatečné práce naúčtovala, nicméně část ceny snížila, protože možnost kombinovaného řešení v prezentaci téměř nezmínila.
Bezpečnější dům musí pustit i návštěvu
Jana přišla znovu následující sobotu. Tentokrát stiskla Milanovo tlačítko a během několika sekund se ozval bzučák. Domovník jí otevřel a hned pak zvonek třikrát vyzkoušel, jako by nevěřil, že obyčejné řešení může fungovat vedle nového panelu.
Aplikaci jsem si nechala. Hodí se mi, když čekám balík nebo když přijede rodina a já teprve jdu domů. Už ji však nepovažuji za jedinou správnou cestu ke dveřím. Pohodlí jednoho člověka se snadno změní v překážku pro jiného.
Na další schůzi jsme přidali jednoduché pravidlo. Při změně společného zařízení se musí předem ověřit, zda ho dokáže používat každý byt bez nákupu další techniky. Neznamená to odmítat novinky. Znamená to nepovažovat telefon, internet a nabitou baterii za vlastnost domu stejně samozřejmou jako schodiště.
Staré zvonky byly opravdu na konci životnosti. Jejich výměna nebyla chyba. Chybou bylo, že jsme při plánování viděli jen obyvatele s mobilem v ruce. Milan, který se staral o klíče, sklepy a havárie všech ostatních, se do našeho chytrého vchodu napoprvé nevešel.
Zdroj: autorský text
